Tam a zpět - 5ti letý deník

Po dlouhé době jsem dostala chuť napsat pár řádků sem, na svůj blog, který chudák zeje prázdnotou už nějakou tu dobu.

V den, kdy tento článek tvořím je mi krásných 27.let.. Ano, mám narozeniny, sedím v práci a píši plná dojmů..
Narozeninové ráno sice neodstartovalo úplně podle představ, jelikož hledáme klíče od auta a díky mému muži jsem při odjezdu do práce zjistila, že mi nesvítí jedno světlo, ale tím se nenechám rozházet...

Do práce jsem si pro své kolegy připravila nějaké to pohoštění a tak jsem v půl 11 nedočkavě čekala vpředu našich kancelářských prostor, až se sejdeme a zakousneme se do něčeho dobrého.
Samozřejmě na sebe nenechalo dlouho čekat a šlo se na blahopřání...
Já už jsem svá přání nahlas zmínila nějaký ten pátek před dnem D, takže jsem snad výběr usnadnila, každopádně byla jsem neméně překvapena, protože jsem na svá přání zapomněla...

Dárkem, který jsem dostala za všechny byl deník, o kterém jsem se náhodně dozvěděla na sociálních sítích a pak ho viděla i u jedné slečny, kterou moc ráda sleduji a tak se zrodila myšlenka, že ho také potřebuji.
Jedná se o deník nesoucí název Tam a Zpět. A není to jen tak ledajaký diářek nebo deníček, ale promyšlená věcička, co má svou hloubku a to mě na tom baví!
Celý jeho koncept tkví v tom, že po dobu 5ti let si každý den odpovídáte na určitou otázku, kterou si pro vás na dané datum připravili. A každý rok, ve stejný den si odpovídáte na to samé a tak časem zjišťujete, jak se mění vaše osobnost, kde jsou vaše priority a v jakém jste zrovna životním rozpoložení.

Přemýšlela jsem, že s ním začnu až od ledna, jelikož je tak samozřejmě situovaný, ale nakonec jsem si řekla, že je to blbost. A že začnu dnem, významným dnem, kterým je pro mě dnešek, mé narození a hold (snad, věřím v to!) za 5 let 23.září v něm zase skončím...
Pro tento den jsem dostala otázku k zodpovězení, která zní: "Jak by se jmenoval film o tvém současném životě?".
A já si nyní lámu hlavu nad odpovědí, i když mám asi tak nějak jasno :))
A hned na zítra mě čeká další zajímavá odpověď na toto: "Na jakou otázku bys odpověděla ani moc a ani málo?"..
A takhle to bude každý den a já se sakra těším..

Ráda bych si vytvořila každodenní rituál, právě s tímto deníkem a jeho vyplňováním. Zvažuji, zda tak učinit ráno v práci nebo každý večer před spaním..
Každé ráno v práci má výhodu v tom, že ho budu mít na očích a než začnu pracovat, mohu si ho otevřít. Večer zase, že bude celý den za mnou a já budu mít ustálené myšlenky a pocity a tak možná i lépe dokážu zpracovat odpověď.
Ale je to dilema.. Pro večer ještě hraje to, že každý den (alespoň většinou) usínám doma, natož v práci v sobotu a neděli nejsem  a musela bych tak vypisovat zpětně..
Nejspíš z 99% vsadím na večerní rituál před spánkem, kdy si ho otevřu, najdu den, vepíšu odpověď a půjdu spát.
Můžu vám říct, že už teď se nemohu dočkat, až budu odpovídat na další otázku :D Nejradši bych si nadepsala týden dopředu, jak jsem natěšená :D

Dejte mi vědět, zda ho někdo z vás také má nebo co na tu myšlenku říkáte :)
A když se vám bude jo chtít, odpovězte mi do komentářů na dnešní otázku " Jak by se jmenoval film o tvém současném životě".

Budu se těšit,
Andy

Jarování aneb zatočte s mastnotou

Hola, hola!

Recenze volá :D
Nebojte, škola ne.. Ne tedy alespoň u mě.

Tentokrát jsem se účastnila opět výběru ambasadorů pro projekt s Jarem, který na trh přišel s novinkou v podobě okamžité mycí pěny.
"Jo, to potřebuju zkusit", pomyslela jsem si. A ono se poštěstilo.

O co tedy vlastně jde.
Jak jsem psala výše, tak o Jar - logicky tedy mycí přípravek na nádobí s tím rozdílem, že z nádoby si člověk na houbičku nevymáčkne barevné mýdlo, ale rovnou pěnu! Aha! A to mě zajímá, jak tohle bude fungovat a odmastí to vůbec zaneřáděné nádobí?
Na obličej a jeho čištění už několik značek, které svůj produkt v nádobě měli normálně tekutý a po zmáčknutí pumpičky se přetvořil v pěnu.
Co vám budu, mně se to líbilo a moc mě to bavilo :)
A v totéž jsem doufala právě u tohoto nového jaru.

Jak ho nejlépe vyzkoušet než uvařit nějaké dobré jídlo, které pořádně zašpiní nádobí - pořádnou vrstvou mastnoty a připečeniny. Kdyby mi měly dojít nápady, tak mi z trnd poslali i kuchařku, ve které bylo několik receptů. Občas se mi stává, že nemám fantazii ve vaření a tak točím stále to stejné dokola, ALE! Tentokrát budu mít zase něco, co mi pomůže rozšířit obzory :)

A teď k samotné pěně a prvním dojmům..
Jar jako takový, alespoň dle mého názoru, má na trhu vybudované dost silné jméno - možná díky výstižnému, krátkému názvu a také spojitosti se "zelenou sílou" účinnou proti mastnotě.
Je to ale ve skutečně tak?

První dojem - nadšení! Moc se mi líbí pumpička, jelikož jen přiložíte hadr/houbu a stlačíte, nemusíte pracně otáčet lahev a čekat, kdy se (v případě, že produkt už nějakou dobu používáte a není zcela plný) sesune potřebné množství k hubičce a vymáčkne se... To je fakt bomba!
Mile mě překvapila pěna, která je celkem jemná (ne, že bych čekala nějaké obr bubl
iny), spíš jsem nevěděla, jakou pěnu čekat a tahle konzistence byla milým překvapením.
Co vůně? Tady jsem celkem čuměla :D, protože je docela dost silná. Úplně nevím, zda mi to evokuje klasický JAR tak, jak ho znám. Každopádně jediná vůně mi moc nesedí, ale není to nic, kvůli čemu bych produkt nedokázala používat a nějak hodně mi to vadilo.
A co vás všechny zajímá asi úplně nejvíc? Mytí, jak si stojí.
Možná to bude vypadat, že jsem podplacená, ale opět SUPER! Sama jsem tomu moc nevěřila - že pěna dokáže odmýt větší nános a zbavit se mastného povlaku, ale opak je pravdou!
Pracuje se s ní velice dobře, jakoby díky napěnění byla aktivována a více účinkovala - než klasický přípravek v jeho podobě, kterou má běžně.
Ruce v žádném případě nevysušuje, takže člověk se nemusí při delší době nad dřezem bát, že bude mít varhánky a ruce jako sušinky.

Sakum prásk, tahle novinka obstála na výbornou a jestli toužíte zkusit něco nového, vřele doporučuji. Myslím si, že minimálně 9 z 10 bude spokojeno :)
Jsem také upřímně zvědavá, jaká další konkurenční značka se začne opičit a přijde s něčím obdobným.

Pokud tuhle vychytávku vyzkoušíte, sdělte mi své pocity dolů do komentáře nebo na mém instragramu.

kkiss

Liberec - Ještěd

Klidný den při čtvrtku vám přeji :)

Rozhodla jsem se vás s sebou opět vzít na další z našich výletů, tentokrát do Liberce.
Už jsme v něm byli několikrát, milujeme zdejší přírodu a prostředí. Máme zde oblíbený wellness, restauraci v centru a hlavně tu máme část rodiny.

Při té příležitosti jsme si říkali, kam v Liberci to bude tentokrát. No a k naší ostudě jsme ještě ani jednou nenavštívili Ještěd, bylo tedy rozhodnuto.
Jelikož jsme nebyli patřičně oblečení na výšlap, tak jsme jako lemry nechali auto na předposledním parkovišti.. No lemry, on ten výšlap za to stál tak jako tak :D a v tom pařáku to zrovna nebyla úplná sranda.

Zdárně jsme ale vystoupali až do cíle a upřímně? Vyplatilo se!
Ten výhled byl neskutečný už s postupným výšlapem výše a výše. Na závěr se nám naskytl  Liberec doslova na dlani. Dlouho chvíli jsme se kochali než jsme se přesunuli do restaurace, protože už jsme byli neskutečně hladoví.

Nechci tu tvrdit, že jsem tu čekala špičkovou gastronomii, ale upřímně jsem tu za ty prachy mnohem víc, než to, co nám bylo naservírováno. Ať už se to týkalo pití nebo samotného jídla, byl to výsměch...  Z hladu jsme snědli co šlo a odebrali se na cestu dolů.

K naší smůle zrovna nejela lanovka, i když upřímně, když jsem viděla, jak strmá je, neuměla jsem si představit těžkou visící kabinku na úpatí samotného kopce, natož u vrcholu. Zkrátka to náhoda vyřešila za nás :)

No a na závěr vám sem musím dát fotografii s Ferdou a Ferdou. Dvěma oslíky :) Kteří jsou naprosto skvělí!

Z našeho výletu je to pro dnešní den vše :)
Příště se můžete těšit po delší době zase na recenzi, která by mohla být užitečná.

Mějte prima zbytek týdne a budu se brzy těšit,
kkiss

Tyčinky YES (hned je sněz!)

Čauky,

článek po 9ti měsících už tu byl, doufám, že jste si užili fotky a vycestovali alespoň prostřednictvím nich s námi.

Dnes tu mám pro vás zase něco z jiného soudku a to jídlo!!!
Zapojila jsem se do jednoho projektu, kde se mi poštěstilo stát se ambasadorkou pro nový projekt s tyčinkami YES.

Doposud jsem je neznala a tak jsem byla zvědavá, o co že to vlastně jde?
O tyčinky bez přidaného cukru s příchutí jablko, mandle a červená řepa (tak to jsem na to sakra zvědavá) a ořechy s mořskou solí, hořkou čokoládou a mandlemi (oukej, ta mořská sůl s hořkou čokoládou bude bomba).
Poštěstilo se a obdržela jsem testovací balíček s produkty i pro mé blízké a známé, takže jsem se i podělila :)

No a jak to dopadlo, jak tyčinky chutnají, kde je seženete, za kolik a má vůbec cenu je kupovat??
Více zvědavá jsem asi byla na tyčinku s červenou řepou a také jsem byla vůči ní více skeptická.
Ale nebyla to vůbec potřeba, protože vám za sebe s čistým svědomím můžu říct, že je snad ještě lepší než mořská sůl s čokoškou a oříšky.
Je neuvěřitelné, jak se snoubí sladkost červené řepy s lehkou kyselostí jablka a jak v tom hrají prim kousky mandlí. Tyčinka je sama o sobě měkká, vláčná a zkrátka vynikající. Normálně se mi na ni sbíhají sliny, jen o tom píši...
Takže pokud bych vám za sebe měla doporučit jen jednu, kterou nutně potřebujete a musíte vyzkoušet, pak TUHLE!!

Co se týče hořké čokolády, mořské soli a ořechů. Dámy a pánové, bála jsem se, že to bude sladké jak cecek, spojené nějakým rozpuštěným cukrem a tak to doslova zabije hořkost oné čokolády. Ale ono vůbec! Je to záležitost pro fajnšmekry, kteří si chtějí vychutnat snoubení se hořkosti a slanosti podtržené velkými kusy ořechů. Je to vážně jízda, která stojí zato. Musím říct, že když si vybavím konkurenční tyčinky s obdobným složením, nesahají této od Yes ani zdaleka na paty.

A teď k ceně.
Co vím od svých známých, pohybují se kolem 30 a klidně i 35,-, což je (buďme k sobě upřímní) poměrně darda a většina lidí tak dá přednost nějaké bílkovinové (proteinové) tyčince.
Na druhou stranu jsem ji potkala za 25,- v akci a to si myslím, že už je cena úměrná složení a chuti.
Já sama bych si ji upřímně za 35,- nekoupila, za 30,- bych ze zvědavosti zkusila červenou řepu no a za 25,- bych ládovala do košíku obě :)
Fyzicky jsem je viděla v Bille a Albertu, kde na ně probíhala akce a byly tak k mání za 25,-.

Sečteno podtrženo.
Pokud rádi ochutnáváte nové věci tak jako já, rozhodně neváhejte a jak jsem již výše zmínila - zkuste alespoň tu s červenou řepou a pak mi dejte vědět. Myslím si, že nebudete zklamaní, minimálně budete překvapení, jak tato chuťová kombinace hraje dohromady.

Co budiž tyčinkám obr plusem versus jejich vyšší cena - především přírodní složení bez zbytečných přidaných blbin. A to si myslím je největší plus.
Navíc kombinace ořechů a čokolády (případně nějakého ovoce/zeleniny) je skoro zárukou přísunu rychlé energie a případného zasycení na úctyhodnou dobu.
Pro mě je to skvělá volba na cesty, kdy se nechci zaplácnout nějakou pitominou, ale i řešením, kdy mě zrovna honí mlsná.
Podělila jsem se o tyčinky s kamarádkou, která je maminkou a věřím, že je ocenila při nějaké procházce s kočárem, kdy ji přišly vhod. I kolegyně a její maminka si je nemohla vynachválit a mrknou na ně při další návštěvě krámu.

Závěrem snad jen #DnesYES !!!
Pokud je ochutnáte, nezapomeňte mi dát vědět buď sem nebo na můj instagram.

kkiss

Poznávání českých zákoutí (Pardubice, Hradec Králové, Kutná Hora)

No ahoooooj!!!

Velice dlouho jsem nepřispívala na blog a nějak jsem zjistila, že mi to začalo chybět.
Instagram mě baví díky své rychlé reakci a když  chci změstnat co nejvíce informací do co nejkratšího času, volím nahrávání videí...
Někdy mi je ale smutno po psaní, do kterého člověk také vkládá kus sebe.

Jo, kde jsou ty časy, kdy jsem přispěchala ze školy domů, abych mohla usednout za klávesnici svého PC a napsat pro vás článek.
S časem už to není co bývalo, někdy není nálada a jindy zase nápady...

Proto jsem se rozhodla po delší době udělat změnu a napsat vám alespoň něco málo o našem posledním výletování.
Čím jsem starší, tím přicházím na to, že nutně nepotřebuji do zahraničí poznávat nová zákoutí světa, ale že tady u nás v ČR je několik pro nás neprobádaných míst, která rozhodně stojí za navštívení.
A tak jsme učinili další z našich výletů po ČR, tentokrát do Kutné Hory, Pardubic a Hradce Králové.

Čas od času si sednu k PC a na slevových portálech koukám, co je v nabídce z hlediska cestování a pobytů.
Nejraději cestuji na vlastní pěst s mužem a samozřejmě se dívám, co nám nabízí okolí a jaké jsou případné recenze na ubytování. Pojďme si říct ale úplně upřímně. Ubytování není to nejdůležitější, jelikož se na ono místo jdete většinou jen vyspat a druhý den trávíte celý někde "v terénu".
Přesto jsme si tentokrát řekli, že se trošku "rozšoupneme" - nebo spíš já :D a proto jsem objednala pokoj v Deluxe variantě.
No a jaké jsme nakonec zvolili místo? Na ubytování Lázně Bohdaneč a konkrétně pak Tillerovu vilu.

Už z fotek a recenzí mi bylo jasné, že nemůžeme šlápnout vedle, že to bude zkrátka bomba! A měla jsem pravdu. Můj muž do poslední chvíle nechtěl pokoj vidět a chtěl si tak nechat překvapení na den D.

Cestou jsme měli naplánovanou zastávku na Zámku Kačina, který od našeho cíle byl cca 30min cesty.
Překvapilo nás, že jsme sjížděli někam do pole a až v dáli zahlédli tyčící se cosi... Jakmile jsme ale došli až k zámku, tajil se nám dech. Počasí sice nepřálo, ale ani to nám nevzalo onu atmosféru, kterou v nás toto místo vyvolávalo a zanechalo.
Čistota, pozitivita, rozlehlost, štěstí... Moc se nám tam líbilo a byli jsme trošku zklamaní, že jsme se netrefili do hlavní sezóny a byla tak zavřená kavárnička, na kterou jsem si našla samé kladné recenze.

Zámek Kačina

Fotka, kterou jsem si velice oblíbila

Žádný malý zámek, ale rozlehlý velikán

Udělat fotografii bylo jako nadlidský úkol, díky neskutečnému větru

Když už jsme ke Kačině přijížděli, viděli jsme v dáli tyčící se cosi... Rozhodně to v nás ale nebudilo tak krásné, pozitivní dojmy jako toto místo. Jelikož se mi to zdálo nedaleko, rozhodla jsem se zjistit, co to je a navštívit to.

Jednalo se o Kutnou Horu a pokud ji alespoň  trochu znáte, asi už víte...

Původně jsme dojeli ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, ale já si říkala, že to není "ono"... A také že nebylo... Kus dál na nás totiž čekala Katedrává sv.Barbory...

Přesně tohle mi už z dálky vzalo dech

Musím říct, že jsem dlouho nezažila místo, které by ve mně vyvolalo tolika rozporuplných myšlenek a pocitů. Nevěděla jsem, zda se mi to líbí, zda to ve mně vyvolává pochybnosti, rozčarování či čirou fascinaci.

Každopádně jsem ráda, že jsme tento chrám mohli vidět zblízka, protože minimálně ona architektura byla pozoruhodná.

Rozhodli jsme se podívat se i dovnitř a o to více byl umocněn náš pocit... neskutečné, jak něco takového v minulosti dokázali vybudovat.

Na tuhle fotku jsme si chvíli počkali díky velikému zájmu turistů

Když už jsme byli v Kutné Hoře, rozhodli jsme se udělat "ono kolečko", které se vám nabídne při vstupu do jakéhokoliv místa zde. A tak jsme zamířili do Kostnice.

Já jsem si ji vybavovala už z dětství, kdy jsem tu byla se školou. Atmosféra to byla zvláštní, ale upřímně to ve mně nevyvolávalo zas až tak rozporuplné pocity jako Barbora. Při té příležitosti jsme se podívali i do kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl minimálně uvnitř o dost chudší, ale zase v něm probíhala výstava obrazů z oné doby.

Kostnice - Sedlec

 Kostnice

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Ostatky

Po této návštěvě už nás tlačil čas a tak jsme se vydali do Lázní Bohdaneč na ubytování.

Čekala nás krásná, nově zrekonstruovaná prvorepubliková vilka s bíle zařízeným, čistým a luxusním dojmem působícím pokojem.

Ihned po ubytování nás čekal privátní wellness, kde už jsme měli nachystaný sekt, ovoce a čokoládové bonbony. Využili jsme jak vířivou vanu tak saunu a i když jsme se zpočátku báli, že 2hodiny nebudou dostačující, bylo to akorát.

Další den byly na programu dne Pardubice a jejich zámek. Ten se nám líbil hlavně díky neskutečnému množství pávů. Tolik jsem jich snad na jednom místě v životě neviděla a myslím si, že díky tomu v nás umocnil tu zámeckou atmosféru.

Pak přišlo největší zklamání... ba ne, přišlo malé a pak to největší...

Tím menším bylo, že z Pardubic jsme si to namířili na Kunětickou horu a hlavně do Perníkové chaloupky. K naší smůle byla  zavřená a otevírala asi až za 3hodiny. Takže jsme se na to vykvajzli a pokračovali v krasojízdě směr Hradec Králové.

No a tam nás čekalo OBŘÍ AKVÁRIUM, které bylo možná tak obřím zklamáním... Asi ani upřímně nemám chuť vypisovat, co vše bylo součástí oné návštěvy, zkrátka jen.. nestálo to zato.

Nu a pak? Pak už jsme byli ucouraní, že jsme se vydali na cestu domů :)

Výlet jsme si moc užili, odpočinuli jsme si na mysli i duši, strávili krásný společný čas a poznali nová zákoutí.

Tak mějte prima zítřejší volno a pevně doufám, že je ještě někdo, kdo tyto články čte :) A pokud ne, budiž mi to jako "deník"..

kkiss

Maxi Šaty - trendy 2018

Sezona šatů je v plném rozpuku.

Proto jsem se vám dnes rozhodla dát několik tipů na to, kde takové pořídit.

Jak jste si mohli všimnout z mých posledních příspěvků, šaty, to je moje!!!
V létě jsem jimi přímo posedlá a baví mě kombinovat jak jednobarevné kousky s různými doplňky - klobouky, šperky, pantoflíčky či brýlemi, tak ty pestrobarevné, které jsou sice zapamatovatelnější, ale o to více okouzlující.

Vzhledem k mé postavě preferuji maxi šaty a sukně. Tedy délku na zem, nejlépe s opaskem či gumou, která mi vyzdvihne pas a tudíž tělo opticky rozdělí. Nebráním se ale ani midi délkám či těm lehce nad kolena.
Čím jsem starší, tím hůře snáším délky, u kterých když se předkloním, mi nelichotivě délka leze nahoru a odkrývá více, než by měla.

Jedním ze způsobu jak si krásné šaty koupit je projít se do města či nákupního centra. To je sice fajn, ale teď v období slev je všude příliš lidí a čekání na kabinku je někdy odrazujícím faktorem. Navíc mi nikdy příliš radost neudělá ani situace, ve které mám s někým na sobě stejný kousek. Chce to vzít s noblesou a nadhledem, ale už i tak člověk má tendence si příště ty konkrétní šaty neobléct..

Proto jsou tu e-shopy.
Velký výběr právě šat najdete na Lascaně.
Než se ale dostanu k jednotlivým kouskům, ráda bych podotkla, že minule jsme se bavili o plavkách a ty jsou tam momentálně se slevou -20%, takže pokud si chcete udělat radost nějakým plavkovým kouskem, tak mrkněte sem.

Mezi hit letošního léta rozhodně patří maxi šaty s květy. Ať už jsou to květy drobné a rozptýlené, nebo jejich shluky a velké motivy, jsou v kurzu.
Chybu zde neuděláte kouskem ve tmavém odstínu s pestrobarevnými variacemi tak ani crazy barvičkami.

Dalším trendem, ke kterému krásné počasí jen vybízí jsou spadlá ramena.
Působí rošťácky, sexy, nevinně, zkrátka jak jen si budete přát podle zvolené barvy a provedení.
Spousta takových kousků v různých barevných provedeních a i se spadlými rameny najdete například na Glami, kde mimoto probíhají také letní slevy.

Kdo tvrdí, že zvířecím vzorům odzvonilo, tak naopak. Kdy jindy se obléknout do zebřích nebo šelmích vzorů? Konkrétně mě zaujaly například jednoduché šaty ze Zary.

Zkrátka já si v tomto období doslova lebedím a mým posledním úlovkem jsou oranžové šaty, které vám již brzy ukáži v dalším z letních outfitů.

Co vy a šaty, nosíte?
Jaké preferujete?
Které jsou vaše poslední?

kkiss