Naděje umírá poslední

Krásný (i když deštivý) páteční podvečer =)

Dnes pro někoho ne moc záživně, ale přeci jen..
Po dvoudenní odmlce plné učení se na dnešní zkoušku mohu konečně s úsměvem na rtech a čistým svědomím zajásat: " MÁM TO! "

Ani si neumíte představit, jak velký balvan se mi skutálel z hrudi - musela to být pěkně hlasitá rána, když jsem opouštěla dveře katedry pana doktora (profesora)..

Ale pěkně popořádku =)
Jsem toho absolutně plná a musím to sem napsat.. Je mi jasné, že někdo z vás to přeskočí a nebude to vůbec číst, ale ti z vás, kteří si rádi počtou, tak ty snad neurazím a možná "potěším" =) ..

Noc to byla krušná, přes spaním jsem si musela dát panáka, aby se mi lépe spalo, klepal se mi žaludek již celý včerejšek. Abych nic neponechala náhodě, navštívila jsem svou bruneťátskou přátelkyni a pokusily jsme si vědomosti ucelit.. Nakonec jsme se shodly na tom, že víc tomu už obětovat nemá cenu a já odjela po pár hodinách domů.

Ve dvě hodiny jsem nervozně mžourala na budík a zjišťovala, že mám před sebou ještě pár hodin spánku a snažila se usnout. To se mi podařilo a já se vzbudila až kolem páté, tedy hodinu před budíkem, kdy jsem se už jen nervozně převalovala ze strany na stranu. Pár minut před 6 jsem vyskočila z postele a šla se chystat... Neměla jsem náladu na barvy, takže jsem oblékla modrou košili, černé společenské kalhoty, černý svetr, vlasy spletla do copu a adie... Opravdu jsem neměla náladu a ani chuť nic řešit, kombinovat, chystat.

Vyjeli jsme o něco dříve (zkouška byla od 10), ale poději bychom musely s přátelkyní vlakem, tak jsme si raději přivstaly a jely autem dřív. Skočily jsme si ještě na snídani do MC - ano, zhřešily jsme, ale myslím si, že ani jedna z nás neměla výčitky, jelikož to byl zasloužený "start".

Kolem půl 10 jsme dorazily do školy a myslely si, že tam ještě moc lidí nebude a budem se tedy moci zařadit mezi první (chtěly jsme to mít co nejrychleji za sebou a ukončit tak všechen ten stres a nevědomost). Nakonec jsme byly celkem překvapené, jelikož lidí tam už bylo kolem 10. Okamžitě jsme "vyjednaly" pořadí a vyšlo na nás 8. a 9. místo... Posadily jsme se a začaly si ucelovat a projíždět věci, kterými jsme si nebyly jisté.

V 9.45 vzal zkoušející první dvě slečny...
10.30 vylezla první z nich!! Myslela jsem, že už si je tam nechá navždy, zabije, naporcuje a možná se pokusit sníst. Ale vyšla... Všichni jsme netrpělivě čekali, až nám řekne svůj verdikt... Se skleslou hlavou jen zklamaně zakroutila na náznak "ne". První vyzkoušená nedala... Všem se nám o to víc přitížilo a byli jsme ještě nervóznější, pokud to ještě vůbec šlo... Na potítko šla další a my čekali, kdy vyleze v pořadí druhá... Kolem 11. jsme se dočkali... Dala, s odřenýma ušima za 3... To samé u dalších dvou, až přišel první průlom - jedna velice chytrá spolustudentka vynesla z katedry první jedničku!! To nás trošku nakoplo..

Už se blížil můj "výstup", jenže nás ke všemu překvapení předběhla slečna cizí (nebudu snad ani jmenovat jaké, protože už mám opravdu averzi) národnosti a naférovku si to namířila do katedry... Než jsem se stačila zmobilizovat, byla uvnitř. Byla jsem rozzlobená, přišla mezi posledním a já , čekající od 9.30 jsem byla předběhnutá, aniž bych chtěla. To mě opravdu vytáčí! Bohužel se s tímto chováním v Praze setkávám denně... Při čekání ve frontách jak na vlak, tak i v blbém MC je to běžná věc a lidé jsou drzí a neomalení!! No hrůza..

Vydržela jsem a dostala se přeci jen na řadu.
Štěstí mi bylo opravdu nakloněno a já si vytáhla skvělou otázku. Na potítku jsem si vše připravila a protože jsem byla celkem rychlá, pak jsem poslouchala zkoušené mé přátelkyně, která byla přede mnou. Měla jsem nervy na dranc za ní, jelikož si na ní velice smlsl a opravdu ji topil na příšernostech!!!

Nakonec jí to dal, tak jsem byla šťastná jako blecha za ni a šla na to....
Ačkoli jsem si myslela, že mám velice jednoduché téma, hned při druhé větě začal šťourat a pitvat se a začalo celkem přituhovat. Poté z ničeho nic přeskočil k jinému tématu a začal mi vyprávět, tak jsem jen seděla a souhlasně přikyvovala. Poté přišla otázka na můj vlastní názor k danému tématu, sice jsem tomu rozuměla asi jako koza petrželi, ale snažila jsem se nějaký postoj zaujmout a něco říct. To se mi povedlo a za chvíli jsem slyšela (ačkoli tomu nemohu doposud uvěřit) chválu, že si stojím za svým a nedám se zviklat od svého názoru a stanoviska a že prý velice dobře argumentuji. Potom jsem dostala další otázku, ale jelikož jsem ji věděla, okamžitě řekl, že ho to nezajímá, že toto umím a že dále, tak jsem se snažila říct něco dalšího, to bylo ihned rozpitváno, jelikož to nebylo řečeno přesně slovy, která si asi představoval a poté následovala otázka dne: "Bude vám stačit a spokojíte se s dvojkou? "

Myslela jsem , že upadnu ze židle... JUHŮŮŮŮ, za dva???! Že se ptáte!!

Je to tam!! Nejobávanější zkouška tohoto semestru je z krku. V pondělí mě čeká poslední z mezinárodního práva a poté 4 měsíce volna = bez školy! Olééé!
Tak snad i v pondělí při mne bude štěstí stát =)

Důležité ovšem je věřit sám v sebe, jít s přesvědčením, že si vytáhnete něco, co budete vědět a věřit, že to prostě DÁTE a nemít pochybnosti...

Je to velice těžké, ale jakmile se vám podaří nastolit tento myšlenkový pochod, máte ze 60% vyhráno a úspěch zaručen =)

Nevím jak vy, ale já tomu věřím ;)

Taaaaaak, teď jsem se vykecala ze svých dojmů a pojmů a ráda bych vám pro oživení ukázala svůj stojánek s hrstkou svých skvostů do uší =)

Stojánek Asos a náušnice porůznu =)

A co vy a drzost lidí? Jste s ní smíření, nebo vás točí tak, jako mě?
Věříte sami v sebe a dokážete se pozitivně naladit? 
Máte také doma nějaký stojánek na vaše šperky? 

Nezapomeňte se zúčastnit právě probíhající GA.
 kkiss =*