Víkendová Lázeňská sezóna ve fotkách + zážitky

Týden se nám započal a my vstáváme do pomyslného druhého dne =)

V dnešním článku bych se ráda věnovala víkendu a to konkrétně chvílím, které jsem strávil na Lázeňské sezóně.

Jelikož jsme město lázeňské, každým rokem se u nás pořádají stejnojmenné slavnosti, kde je všude spoustu stánečků s jídlem a pitím, je udělaných několik stagí s programem, všude to hýří kasamači a lidmi =)

Jak už jsem psala, každoročně se potkám s několika lidmi, které nevidím za celý rok, jelikož si na sebe například nejsme schopní udělat čas, nebo jsou zkrátka zdaleka a nemají sem přes rok cestu a tak se nevidíme. Rok se ale vždy s rokem sejde a já jsem vždy zvědavá, na jaká setkání dojde.

Vše to začalo časně ráno, vstala jsem něco kolem osmé hodiny ranní a začala se chystat. Po desáté hodině mě měla přijet navštívit přátelkyně se svou úžasnou dcerkou Vikynkou z Ústí. Nemohla jsem se jich dočkat a možná proto ani dospat =)

Jakmile jsem holky vyzvedla na autobusové zastávce, šli jsme se společně s mými rodiči procházet naším městem a očíhnout co kde mají.
Každoročně je v Teplicích stánek od ČEZu, kde jsou dva rotopedy a díky jízdě na nich můžete vydělat peníze většinou pro dvě dobročinné organizace. Má přátelkyně je pro každou srandu a tak okamžitě zavelela "na kola" a šlo se =D =D

To jsem se ještě smála..

Tady už to šlo ztěžka

Tady už jsem mlela z posledního

Za minutu zběsilého šlapání jsem vyšlapala něco pod 500,-, které jsem vydělala pro dobrou věc a měla tak dobrý pocit =) Dostaly jsme jako odměnu gumové medvídky a udělaly společné foto s malou princeznou.

Ani ne 10minut po mém výkonu ale zmizel veškerý úsměv a začalo peklo...
Z ničeho nic se mi udělalo zle.. Nejprve mě pobolívalo v podbříšku, tak jsem si myslela, že se jedná jen o nějakou slabost z nárazového vypětí sil a na chvíli se posadila a napila se vody v domnění, že to pomůže.. On ale omyl. Zmátořilo mě to sice, ale jen na chviličku. Ušla jsem dalších pár desítek metrů a musela se znovu posadit. Můj stav se zhoršoval... Nepomáhala voda, ani jablíčko určené pro mou malou princeznu.
Rozhodla jsem se, že zajdu na toaletu se opláchnout studenou vodou.. Na půli cestě mě však nohy přestaly nést a já zkolabovala..
Jediné štěstí, že šla se mnou má mamuša, která mě podpírala a okamžitě mi zvedla nohy a snažila se mi tak pomoci. Po pár minutách jsem byla schopná vstát a dojít konečně na tu toaletu. Opláchla jsem se a myslela, že jsem z nejhoršího venku. Sotva jsem opustila dveře toalety, udělalo se mi opět na omdlení a zase jsem ležela. Celkem vtipné bylo, že hned vedle byli pánské toalety a pánové, kteří korzovali na ně mi div že do hlavy nevrazili dveře (uznávám, že jsem ležela blbě, ale nemohla jsem zato) a nikdo se ani nezeptal, jestli jsem v pořádku, nebo jestli mohou pomoci. Až nějaké dvě postarší dámy přiběhly a ptaly se mé mamuši a nakonec mi donesly záchranu v podobě cukru, který mě postavil na nohy.
Kolabování jsem si způsobila (já husa jedna pitomá) sama, protože jsem se ráno nenasnídala - čekala jsem, že bude všude plno stánečků s jídlem a já se napucnu až ve městě.. Jenže jsem to nějak podcenila a po prvotním nápadu - šlapání na kolech pro dobrou věc - jsem se natolik vysílila, že jsem to ještě odnesla.
Takže ponaučení pro příště a výstraha pro mě!! Snídat, snídat, snídat!!

Původně se myslelo, že mě odvezou rodiče domů, ale já se zmátořila, dala si něco k snědku a mohlo se procházet dále...
Dala jsem si něco na zahřátí a pak už bylo hej!

Aby si má maminkovská přátelkyně mohla dát také něco k snědku, zahrála jsem si na maminku na chvíli pro změnu já. Nevěřili byste, kolik mým známých, kteří mě za tu chvíli potkali a dlouho mě neviděli si myslelo, že je to mé dítko =D

Malou šmudlinku to vození po chvíli unavilo a usnula mi =)

Po obědě se k nám připojila má krásná, blonďatá přátelkyně (někteří z vás ji možná znají =)) ) a šly jsme procházet stánečky společně. Neviděla jsem ji opět několik dní a vždy mi to přijde jako věčnost.. Měly jsme si tedy co říci a byla jsem šťastná, že jsme mohly strávit další čas společně =*

Jako správné blondýnky jsme mezi sebe vzaly také "mamí" a udělaly společné dámské foto =)

Jak jsme se tak procházely, na sto honů daleko jsem zahlédla někoho, koho jsem myslela, že už v životě neuvidím/nepotkám... A možná by to tak i bylo lepší.. Tím spíš jsem netušila že ho potkám v mém městě - když je poměrně z dálky.. Jednalo se o "tvora mužského pokolení", s čímž jsem opravdu ani v nejmenším nepočítala a tak to potkání předčilo všechny lidičky, které jsem za ten den viděla (i po dlouhé době)..
Byla jsem z toho tak trošku "v šoku" a tak jsem se i přes poměrně chladné počasí musela zchladit tříští.. Dopřála jsem si pořádného chameleona =)

A jak tak prolézám skrz davy lidí a bavím a hlasitě se směji s mými milovanými kolem sebe, slyším, jak na mě někdo pokřikuje zpoza stánku, že jsem nádherná kočka a ať jdu blíž =D A protože jsem pro každou špatnost, tak jsem šla a dostala jsem prý za svůj úsměv tuhle vtipnou, černou a mnou vlastnoručně vybranou kočku =D Aby to zpečetila!!

Konec dne jsem završila trošku zdravějším pokrmem, u kterého jsem trénovala své jedení hůlkami =) Stále to totiž není ono a chci se zdokonalit!

No a po celém dni pořádného obžérství a překvapení mi narostly řádné ženské tvary =D =D =D

Jak se vám líbil souhrn mého víkendu na Lázeňské sezóně? =)
Máte takové akce také rádi?
Stalo se vám někdy, že jste potkali někoho, koho jste mysleli, že už nikdy neuvidíte? Jak jste se cítili?

Těším se na vaše komentáře =)
Připomínám také právě probíhající 1.GA KLIK
kkiss