Chorvatsko den 1.

Jak jsem slíbila, tak také plním... Pojďme na to =)

1.července 2013

Tento den jsem už nemohla zaboha dospat…

Budila jsem se pravidelně každé 2 hodiny a kontrolovala telefon, abych náhodou nezaspala. Nakonec jsem usnula tak tvrdě, že jsem byla budíkem skutečně probuzená.

V půl desáté mě měli vyzvednout můj bratránek s našim „pánem řidičem“. Měla jsem skoro dvě hodinky času, takže jsem si v klidu stačila dát snídani, udělat očistu těla a duše a pomazlit se před odloučením se svou chlupatou krasavicí.

Půl desátá udeřila a mně zazvonil telefon. Vůz společně s bratránkem byl přistaven. Pozavírala jsem doma co bylo třeba, ještě jednou podrbala za ušima svojí čičí a letěla dolu.

Naskládali jsme zavazadla do kufru a vyrazili jsme. Cesta na letiště šla hladce a my přijeli na čas.

Ihned jsme šli k našemu číslu na odbavení a poté rovnou do zóny pro „cestující“. 

Běloši letí za sluncem

Tam jsme si chvíli odpočinuli, dali si s bratránkem něco k snědku a hodinka uplynula jakoby nic a šli jsme do našeho gatu čekat na naše letadlo, které bylo již od samého počátku přistaveno.

Abych to uvedla ještě na pravou míru, letošní rok jsem se rozhodla na dovolenou se svou rodinou vzít také bratrance, který mi je blízký skoro jak vlastní bratr. Ještě větším impulzem byl fakt, že nikdy neletěl letadlem a u moře byl pouze jednou a to se mnou ve velice ranném věku, takže si skoro nic nepamatuje.

Jelikož bude slavit dvacáté narozeniny, babička se rozhodla (nejen jemu) zaplatit letenky a tak jsme mohli vyrazit za letním odpočinkem a pro něho také dobrodružstvím a novými zážitky k moři.

Jakmile jsme nastoupili do letadla, hledali jsme si svá místa a modlili se, aby jedno z oněch dvou bylo u okénka, aby bratránek něco viděl. To se poštěstilo. Jedinou nevýhodou, jak kdyby nám nebylo přáno, bylo končící křídlo =/ No pech, to vám řeknu. Když se ale člověk trošku nahnul, tak přeci jen aspoň něco viděl =)

Neodletěli jsme sice úplně na čas, každopádně o to větší „radost“ z odletu byla a můj bratranec se nacházel v totální euforii. Bylo to pro něho něco nepopsatelného. Stále opakoval, že mu start přišel jako na nějaké „naložené atrakci na pouti“, no prostě nevěděl jak to vyjádřit slovy a byl z toho celý paf.

Já už mám za sebou letů poměrně hodně, ale tento byl s velikým rozestupem od toho posledního, takže jsem byla tak trošku také vyprdlá, nebudu vám lhát.

Let proběhl v pořádku, čekalo nás pár propadů a házení díky silnému větru, který fučel, jinak vše v pořádku.

Dokonce jsme dostali i malou sváču, vše jsem dokumentovala, takže o nic z mé cesty nepřijdete =)

Sotva jsme přistáli na letišti v Chorvatsku, vyběhli jsme mezi prvními s pasy, prošli kontrolou a čekali na svá zavazadla. Můj kufr přijel mezi prvními, ale na bratránkovu tašku jsme čekali úctyhodnou dobu.

Poté jsme se odebrali k exitu a sotva jsme vycházeli dveřmi ven – mimochodem, miluji ten pocit, když vychází z té „zóny cestujících“ a čekají tam natěšení lidé na své „příletníky“. Bála jsem se, že na nás čekat nikdo nebude a budeme muset dojít na parkoviště, ale má mamuša nezklamala a stála v první brázdě. Byla jsem šťastná jako blecha, padla jsem ji kolem krku, protože jsem byla ráda, že jsme se tam ve zdraví všichni shledali a jelo se na apartmán. Abyste rozuměli. Rodiče to jeli po zemi, odjeli den předem a v den D nás vyzvedli =)

Bratránek s naším Boeingem 737-800

A má maličkost - fotka rozmazaná, jelikož bratránek se s foťákem teprve učil, ale aspoň nějakou mám ;)

Přijeli jsme na apartmán, vybalili plavky, posilnili se a letěli k moři.

Pofukoval celkem vítr, ale bylo to příjemné a teploměr ukazoval kolem 30 stupňů. Voda byla více jak osvěžující =D Ale jak jsme se těšili, tak jsme do ní hupsli a pak se jen vyvalovali na slunci až do večerních hodin.

A mohlo se vyrazit k moři

Poté jsme zapili zdárný příjezd a přílet a tím zakončili první den =)

První dovolenkový článek je za námi a já vám přeji krásný den, má aklimatizace mi jde velice špatně =( Včerejší chladnější počasí mi v tom vůbec nebylo nápomocné a navíc se mi stýská... Po všem.. Vodě, slunci, známých uličkách, po kterých když jdu bosky, tak mě pálí rozžhavená země do pat a když se blížím k moři, tak ten neuvěřitelný voňavý závan levandule... Ach.. Asi bude nějaký ten den trvat, než se dostanu ze své nostalgie.. Avšak nostalgií sny ožijí ...

kkiss