Zápis... aneb pokračujeme na VŠ

Krásné ráno raníčko!

Jak jsem se včera zmínila, byla jsem na zápisu do druhého ročníku VŠ. Prázdniny jsem měla historicky asi nejdelší, které jsem zatím za mého působení jako "školandy" absolvovala a bylo super.. Na jednu stranu bych si ho neváhala prodloužit, ale zase na tu druhou.. Docela se těším na ty lidi, na ten trošku jinčí život (Teplice zrovna nejsou moc velké město, kde by to žilo) a navíc.. letos už mě nečeká dojíždění, nýbrž přebývání přes školní dny v Praze. Jsem na tu změnu a celkem životní skok zvědavá, ale přijímám tuto výzvu a vrhám se do ní s vervou.

Včera jsme tedy s bruneťátskou přátelkyní, která studuje se mnou, jen jiný obor, jely na zápis. Konal se již od 9 hodin a tak jsem si opět po xy dnech vyzkoušela brzké vstávání a teda řeknu vám, že to mi rozhodně nechybělo!
Přijely jsme o hodně dřív a tak jsme ještě tlachaly se spolužáky, kteří přišli také s předstihem.
V 9 hodin se dveře auditoria, kde probíhal zápis, otevřely a my šly na věc. Netrvalo dlouho a dostaly jsme se s T. na řadu. Mamča mi necelý měsíc tloukla do hlavy, že musím ze školy přinést hlavně potvrzení o studiu... Nezapomněla jsem a ihned si ho vyžádala a nechala obouchat razítky. No, ale jak tlachám se svými spolužačkami, které jsem neviděla nějaký ten měsíc, tak si někdo vypůjčil můj index, něco si chtěl opsat, ale současně mi vyndal má potvrzení, která byla vložená do něj, aniž bych o tom věděla.
V klídku a pohodě jsem je nechala potřebné věci opsat, index si vzala a byla na odchodu.

S mou T. jsme se ještě stavily na Zličíně, že se mrkneme po krámech a dáme si něco k hamu papu. Z ničeho nic mi zacinká telefon a píše mi má spolužačka, že jsem si nechala na stole potvrzení o studiu a že mi je v úterý přinese... No, v tom byl ale háček, jelikož je potřebuji do konce měsíce.. Ihned jsem rozhodila sítě a nechala potvrzení na dálku předat svému spolužákovi (tato slečna, na jejíž stole jsem je nechala, studuje jiný obor) , který svou cestu domů "musí" uskutečnit přes Zličín.. Jenže... Psala jsem mu, volala, zda-li opravdu jede přes Zličín a mám-li na něho počkat? Byla jsem celkem zoufalá, protože představa, že přijedu domů bez nich, když mi to mamča kladla tak na srdce se mi moc nelíbila =/
Naštěstí se spolužák chvíli předtím, co už jsme uvažovaly s T. o odjezdu, ozval a že už vyráží mým směrem... Byla jsem zachráněna a jsem šťastná jako blecha za své spolužáky!!!

Tak, to jsem potřebovala napsat, protože jsem prostě "štístkařka" a popleta zároveň =D
Stávají se vám také takové věci?

A daly jsme si po zápisu pořádně do nosu!

Mějte se famfárově!

kkiss