Jak jsem začala přicházet na chuť zelené barvě

Dnes to bude článek možná trošku povídací, ale především překvapující...

Určitě jsem se za působnost v blogovém nejednou zmiňovala o tom, že nemám ráda zelenou barvu a nemohu jí přijít na chuť.
To se ale pomalu a jistě začalo měnit a mění se to stále.
Ne, že bych teď byla milovnicí zelené, toho se nebojte, to se asi jen tak nestane! Jen jsem zjistila, že nějaké věci mi zkrátka sedí a jiné se mi líbí a proč bych je nevyzkoušela.

Má neoblíbenost k zelené barvě začala asi kolem patnáctého roku, kdy jsem ji přestala vyhledávat a nosit. Do té doby jsem nosila například maskáčové tílko a měla jsem i kalhoty, které jsem tehdá zbožňovala a nosila co jen to šlo.
Určitou roli zahrál i soukromí život a nějak ta shoda náhod a událostí, která mě v její neoblíbenosti jen a jen utvrdila.
V šatníku mi pár zelených kousků sice zůstalo, ale já se do nich oblékala maximálně jednou za půl roku a někdy ani to ne. Když už jsem si vzala něco v zelené barvě, okolí se nestačilo divit a okamžitě si toho všimlo - moji blízcí moc dobře věděli a vědí, jak to se zelenou mám.
Tím nejhorším odstínem byla a stále vlastně je hrášková... Moje mamuša mi přitom tvrdí, že by mi nějaký takový top v této barvě obzvlášť v létě slušel.. Nevím, možná má pravdu a třeba své předsudky vůči ní přehodnotím a letos něco takového zkusím...

Jak se mi tedy ta zelená začala poslední dobou vkrádat do života a já jí začala přicházet na chuť?
Začalo to zcela nevině. Nejprve jsem zahlédla u někoho na blogu stíny olivově zelené barvy... Mé oči jsou přes zimu spíše zelené a v létě vypadají zase spíše jako modré - tak jsem si řekla, že taková olivka by mohla barvě oka pěkně zalahodit a ono také že jo!!
Koupila jsem si tedy svůj první samostatný zelený stín - konkrétně od Gabrielly Salvete - Monza Italia 05. 

Začala jsem se s ním líčit téměř denně a přestala sahat po jiných barvičkách...
Dalším krokem byla koupě balerinek - ne jen tak ledajakých. V poslední době se mi hodně líbí vracící se army styl, obzvlášť pak maskáčkové věci a khaki barva. Když jsem tak jednou projížděla mou oblíbenou stránku s boty a kabelkami, mimochodem tam mají skvělé ceny a někdy asi napíši samostatný článek o tomto internetovém obchodě, narazila jsem na maskáčové balerínky za 200,- !!! A to aniž by byly ve slevě. No neváhala jsem, měla jsem ještě nějaké penízky od Ježíšků a rozhodla si udělat předzásobu na jaro. Když mi přišly, byla jsem nadšením bez sebe! Jejich detaily v podobě stříbrných hrotů mě naprosto uchvátily a navíc mi dokonale padnou a zdají se být super pohodlné... Hned jsem tedy měla o další zelenou věc doma více...

¨
Zatím posledním krokem - tedy tím třetím - je také nějaký ten šperk. Jedná se o náramek, který jsem ukořistila ve slevách za neuvěřitelných 50,- společně ještě s jedním - ten mimochodem také uvidíte - nafotila jsem je pospolu. Nu a hádáte správně, že jeden z nich je zeleno-stříbrný ;)

Tady už jsou oba dva náramky dohromady za 100,-

Zde vám představuji své zelené duo - stíny + náramek

Tady stíny otevřené

Chystám pro vás kosmetické úlovky, kde vám i blíže představím právě tyto stíny olivové barvy a napíši k nim více. Dnes jen pro představu a důkaz toho, že i k odmítané barvě se člověk může časem dostat. 

A co vy?
Máte to s nějakou barvou podobně?
Máte také svůj vlastní příběh o tom, jak jste k nějaké barvě našli cestu, aniž byste ji hledali?
Podělte se v komentářích =)

kkiss