Návrat do Prahy (povídání)

A je to zase tady...

Jsem zpět v Praze a školní režim je v plném proudu. Po prvním dni jsem si to začala teprve pořádně uvědomovat... Ráno jsem nemohla spát, takže jsem si už se spolubydlící, která měla o hodinu dříve, povídala a pak se nachystala tak rychle, že jsem poměrně dlouhou dobu ještě zevlovala po bytě.

                               

Jakmile jsem vystoupila z autobusu, došlo mi to.. Jsem opět v Praze.. Už to vypuklo. Všude kolem desítky lidí, kteří pospíchali a mihotali se před mýma očima. I já jsem nakonec přidala do kroku a najednou splynula s davem, stala jsem se také pomylsnou ovečkou stáda.

Víte co?

Možná se mi trošku i stýskalo... Ne po té uspěchanosti, ale po životě. Zkrátka to tu proudí a cítíte to všude kolem sebe. Nejde se vyčlenit, jednou jste tu a v tom, pohltí vás to.. Aniž  byste chtěli.

Tento semestr má pro mne mnoho novinek v podobě nových předmětů. Včerejší den jsem měla pouze dva, z čehož jeden nový. Dnes mi odpadá konverzace z anglického jazyka a tak do

školy jedu až na 12.20. 

Vím, že to uteče... Ve čtvrtek už frčím domů. Budu muset ošulit jednu přednášku, potřebuji být na 17.00 u kadeřnice, těším se k ní jako snad nikdy. Většinou jsem měla pocit, že zase přijdu o kus vlasů, teď tam jdu s tím, že se těším, až se mi ozdraví, roztřepené konečky půjdou pryč a do vlasů se vrátí život, který jim teď po zimě trošku chybí.

                                                         

Ráda bych se ještě zmínila o úžasném víkendu, který jsem prožila. (Plácám z každého kousku něco, ale když já toho mám tolik na srdci, s čím se chci podělit).

V pátek jsem byla na dalším plese, nebyl špatný, ale hodně průměrný. Kolem 12té už jsem byla doma a vůbec jsem nelitovala brzkého návratu. Byl také ten Valentýn (neprožívám ho nějak vehementně, ale koho by nepotěšila nějaká ta pozornost). V sobotu byl výjimečný den... Měla jsem výročí se svou spřízněnou duší, láskou, oporou, princem... Nádherného půl roku. Ano, někdo možná kroutíte hlavou, že půl roku, co to je za výročí? Pro mě to bylo ale opravdu významné a je mi jedno, jestli to někomu přijde přehnané.

Své soukromí tu řešit nechci, o tom můj blog není, ale měla jsem potřebu se s tímto svěřit, nýbrž jsem moc šťastná a tak jsem se chtěla o své štěstí touto formou podělit.

                          

Tak, to mám zase upsanou náladu :) Už ale brzdím a budu končit. Aby vás z toho třeba nebolela hlava :)

Zajímalo by mě, jestli vás tyto kecací články baví, nebo nikoli :) 

Mějte všichni fajn den, usmívejte se, buďte pozitvní a mějte se rádi.

Kkiss