čtvrtek 6. března 2014

Život v Praze

Krásný podvečer všem, kteří otevřeli tento článek.

Domů ze školy jsem se dnes vrátila o hodně dřív, jelikož mi odpadla nějaká ta dvouhodinovka a usoudila jsem, že je potřeba využít situace a udělat si školní týden ještě kratší.
Jelikož není díky přesouvání mezi Prahou a Teplicemi dostatek času na psaní článků, nebo tedy zatím jsem si vždy zapomněla (nebo cíleně nevzala) notebook s sebou a přesvědčila jsem se, že z tabletu to není ono, pokouším se to napravit nyní, v pohodlí a v klidu domova, kdy jsem dojedla právě vynikající večeři od své mamuši, dala si sklenku červeného vína a teď už budu jen relaxovat a v 18.30 koukat na Ulici.
Taky koukáte? Kdo jo, kdo myslíte, že vraždil? =D


V Praze je život úplně jiný..
Už jsem se tu zmiňovala, jak vás to tam pohltí a čas plyne podstatně rychleji a hlavně lidé tam jsou strašně uspěchaní, málo usměvaví a celkově je to jeden velký fofr.
Minulý týden na hodiny angličtiny mezi nás přibyli dva noví spolužáci - z Erasmu. Oba dva pocházejí z Portugalska a teda tak prima hodinu jsem dlouho nezažila, hned upřesním proč.
Tu hodinu jsme měli shodou okolností téma multikulturalismus. No a na to téma jsme se měli bavit, zda nám někde přijdou větší rozdíly a co nám přijde jiné a proč.. Nenechalo na sebe dlouho čekat a tito dva mladíci začali mluvit.
Byli naprosto v šoku z toho, jak se v Praze všude pospíchá, lidé v jejich očích strašně ženou a nedokáží se zastavit. Další z věcí, kterou jsou velice šokovaní je úsměv. Tedy spíše kyselé xichty všude kolem. Tam u nich jsou lidé prý totiž zvyklí ihned od časného rána se na sebe usmívat, ne nuceně, ale přirozeně, protože si užívají nového dne a předávají si svými úsměvy pozitivní energii jeden mezi druhým. Tady u nás si prý připadali velice zvláštně, když se rozhlédli kolem sebe a viděli jen ty zakaboněné tváře, naštvané ospalé obličeje ráno v metru a tramvaji..
Ani se jim nedivím, jakoby mi někdy mluvili z duše.. Hlavně když jedu do školy na osmou ranní a lidé se tváří opravdu jak bozi pomsty...
To ale nebylo vše, potom se totiž jeden z nich vytasil z další bombou...
U nich v Portugalsku jsou zvyklí se zdravit jak s muži tak s ženami políbením (pusou). Když se tedy seznámili v ČR u nás ne škole se svými spolužáky, přišlo jim přirozené se s nimi "opusinkovat". Všichni ale na ně zůstali prý zírat jako vyjevení a nechápali, co to mělo jako být. Byli z toho značně v šoku a se smíchem nás ujišťovali, že se už nemusíme bát, že po první reakci to nehodlají opakovat =D Notovala jsem si s nimi, hodina mě opravdu bavila a já čekala, co z nich vypadne za další zkušenost, kterou se pobavím... Nezklamali a pokračovali....
Po týdnu u nás na škole jeden z nich pozval českou spolužačku na večeři. Opět byl velice šokován jejím výrazem, když ji pozval a následně byl prý rozhozen i z reakce a to poměrně negativní - znáte to.. U nás je pozvání na kafíčko a tím spíš na večeři "cizím mužem" považováno za nějakou "hru", kdy se kocourek chytá lapnout myšičku, pokud se tedy nejedná o něco pracovního... Každopádně...
Tam u nich v Portugalsku jsou zvyklí na to, že zvou dívky na večeři a to bez jakéhokoliv postranního úmyslu... Nechápal proto, proč mu slečna dala nakonec košem... Doplnil to slovy typu, že kdyby přišla k němu na byt na tu večeři, zjistila by, že pozval spoustu dalších holek a kluků a že v tom žádný úmysl nebyl =D A také že by asi dost koukala... Rázem tedy pochopili, že u nás to chodí tak, že ženy to ihned začnou prožívat a řešit, vymódí se, napatlají na sebe ten nejlepší makeup, šplichnou na sebe nejdražší voňavku, vezmou největší výstřich a nejvyšší štekle a jdou na to. Tedy pokud pozvání přijmou.. Tady se nekonalo nic =D
Nakonec se tomu zasmáli společně s námi, ale ještě nezapomněli dodat, že jsou velice přímočaří a kdyby měli o ženu zájem, řekli by to prý na férovku. Líbíš se mi, chtěl bych s tebou jít na kávu, jen ty a já. Prostě by to prý řekli dostatečně jasně. Nemohli ale tušit, že tohle přišlo oné dívce také dostatečně jasné, ale poněkud jiným způsobem ;D
Zkrátka a dobře, byla to super hodina a já se těšila na další tento týden... A nezklamali opět =D Tentokrát nám celí šokovaní popisovali, jak viděli nějakou bitku =D Asi se u nich neperou či co..

Abych sáhodlouhé povídání odlehčila, ráda bych se s vámi podělila o pár fotek z předešlého týdne, kdy jsem po nepěkném zážitku se sraženým pejskem (Princeznou) potřebovala odreagování a vydala jsem se tedy se spolužačkou na Petřín. Byla jsem tam poprvé.. Ostuda! =D Nahoru jsme to vyjely lanovkou, pak jsme vyšláply Petřín nahoru i dolu po svých a navštívily také zrcadlové bludiště, které mě tedy za ty prachy celkem zklamalo, ale nakonec jsme se obě pobavily a já odreagovala..


Výhled z prvního podlaží

Zrcadlové bludiště


Chrám sv.Víta


Výhled z druhého patra
Cestou z Petřína jsme šli zahradami až na Hrad a potom jsme nasedly na tramvaj a frčely na autobus a následovně domů.
Volné chvíle v bytě si maximálně užívám, dělám si oblíbené salátové večery - saláty k večeři. Vždy si zapálíme oblíbený vosk od Yankee Candle a provoníme si tak celé bydlení, koukneme na Ulici, poklábosíme a teď k tomu všemu ještě hrajeme PixWords... Znáte, hrajete? =D My jsme tomu totálně propadly a když přijede spolužačky přítel, dost často se stává, že si prohazujeme mobily a hádáme jeden druhému navzájem =D Je to psina a člověk si pořád rozšiřuje obzory, takže zábava a trocha vzdělávání v jednom.

Tento týden s věžičkami na uších =D

Doufám, že se vám článek alespoň trošku líbil a já už pomalu končím, protože jak tak scrolluji nahoru, je toho tu už poměrně dost a kdo to má pořád číst, že ? =D Vy... ehm.. =D =D

Dejte mi dole vědět, jaký byl váš týden, i když končí teprve zítra a napište mi případně vaše hádanky na Ulici a jejího vraha či na PixWords hru =)

kkiss

4 komentáře:

  1. Krásně jsi mi zvedla náladu článkem, pražské ranní xichtíky jsou super vtipný, ale popravdě já poránu taky hned neoplývám krásnými úsměvy na všechny strany :D a na pusinkování jsem si tady v itálii už zvykla ale pamatuju si že alespoň v době kdy jsem ještě žila v čr se zdravení opisinkováním považovalo za "snobský a povrchní" :D :D teď si myslím že se to změnilo, když mi ségra představovala svýho přítele tak jsem uz spontáně "pusinkovala" a nereagoval nijak divně. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem byla v Itálii na nějakou dobu, tak jsem také čučela jak vyvoraná, jak se tam olíbávají muži mezi muži bez výjimky =D Musím říct, že mi to ale přijde pěkné a přátelské =) Hihi, takže se nedivím, že už jsi si na to zvykla a děláš to také tak =D

      Vymazat
  2. Já si myslím, že Jarda je nevinnej :-)
    Ale tipla bych to na Lenky Hejlů maminku...tu Ivanu...
    (nebo to byla Nyklová a to bude teprva gól :-D :-D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také si myslím a jsem zvědavá, jak se to dále vyvrbí =)
      Nyklovka =D No to by byla bomba!!!

      Vymazat

Vaše komentáře mě nesmírně těší =o*