Stopy minulosti

Když mi je smutno, úzko, nebo mám naopak radost, není pro mě nic lepšího, než se o své pocity podělit s virtuálním kusem papíru, v tomto případě s blogem.

Myslím, že dle sledovanosti vás tu a tam tyto "vykecávací články" baví, takže proč si čas od času nějaký takový opět nezařadit do repertoáru. Dříve, jako mladší, jsem si denně psala deníček.. K něčemu to bylo, protože jsem zpětně mohla sledovat své prožitky, nebo se v podstatě i ke chvílím, kdy jsem se zrovna cítila krásně, vrátit. Psát denně byla ale trošku hloupost. Proč? Co si budeme nalhávat, ale denně nemáte nějaké emoční zážitky a situace, o které se potřebujete podělit, ze kterých se "musíte" vypsat. Tak jako tak jsem za toto mé "deníčkové" období vděčná a věřím, že se zase časem ke svým řádkům psaným inkoustovým perem, ale i propiskou modré a černé barvy vrátím.

Jakmile lidé poznají někoho, o koho najednou začnou jevit zájem a stává se objektem jejich zájmu a potencionálním budoucím partnerem, začínají pátrat po peprnostech jejich minulosti. Je to jako honba za senzací, za něčím, co nám zpestří den, nebo také nudné posezení s člověkem, kterého považujeme za přítele, ale přitom jím ani tak docela není. Proč se snažíme pátrat po střípcích minulosti toho druhého.. Je tomu tak skoro vždy, sáhněte si do vlastního svědomí a vyberte jakýkoliv váš životní vztah, ať už s partnerem, či nějakou vaší kamarádkou. Sami sebe se upřímně zeptejte, zda-li jste chtěli znát nějakou pikantnost, nebo něco, co by nebylo tak zcela běžného a normálního o člověku, o kterém jste chtěli vědět více a znát i nějaké kousíčky z jeho minulosti. Určitě se vám to stalo, alespoň jednou jedinkrát a to aniž byste se u toho přistihli. A teď si pojďme upřímně říci, k čemu vám to bylo. Zpříjemnilo a okořenilo to nějakou vaši nudnou bludnou chvilku? Co vám ta informace dala, jaký střípek, nepatrný kousíček skládanky toho druhého vám to dalo? Chvilkové potěšení z toho, že víte něco víc, něco, co jste vědět ani nepotřebovali, nebo ani nechtěli, ale dozvěděli se to, protože vaše zvědavost byla silnější, než nějaké uvědomění se.

Tak... Teď už něco víte a co z toho?

No.. Odpovězte si. Pomohlo vám dozvědět se něco, co už je dávno pasé a co si možná tak můžete dát do nafouklého pytlíku jako "něco" a odnést si to s sebou. Je to hloupost, každý člověk má svou minulost, každý si prošel řadou věcí, má za sebou řadu čísel, řádků, prožitků, smutků, ale i radostí. K čemu jsou ale NÁM pikantnosti z minulosti druhých? Jen ke zpestření... Protože k čemu také jinému. Budete snad stavět na tom, že se dozvíte něco, co se někdy dávno odehrálo? Možná v tu chvíli vám to bude ležet na srdci a v hlavě, ale je naprosto zbytečné se takovou věcí zabývat, protože už se odehrála, nemáte nejmenší šanci ji nějak změnit nebo pozměnit, jen se zbytečně budete zabývat něčím dávno minulým, prožitým, uzavřeným.

Všem těm pikantnostem a věcem, které se odehrály v životě druhých, všem jim jsme vděční za to, že nám onu osobu mohli nabídnout ve světle, v jakém ji vidíme stát dnes před sebou. Ať už hledáte pikantnosti na bývalé partnery, na slasti a strasti z nejintimnějších zákoutí onoho člověka, nic z toho vás nemusíme zajímat, nic! Jen to, jaký člověk to teď stojí před vámi, jaký je, jestli jste si blízcí.

Ostatní čísla, informace a peprnosti jsou vám naprosto k ničemu. Můžete je zahodit jako kus papíru špinavého od stop života. Ať si to připustíme, nebo ne, minulosti lidí a lidem, kteří do jejich životů vstoupili a nějakým způsobem je poznamenali vděčíme za současnost, za okamžiky, které s nimi právě prožíváme.

Někdy je zvědavost a touha větší než my, ale ve finále, až ji ukojíme, stejně nás nenasytí. Nemá totiž čím. Je to jako bublina, kterou když už si myslíte, že máte, praskne.

Proto bychom se měli zamyslet, jestli nám to k něčemu je, pídit se, slídit, po věcech dávno minulých.

Někdy máme pocit, že mnohé věci na základě minulosti pochopíme a mnohdy to začne do sebe vážně zapadat. Ale opravdu chcete šmejdit, slídit, vyptávat se na peprnosti, které ani nemusí být člověku příjemné jen proto, abyste si nějakou vaší domněnku podložili, potvrdili anebo vyvrátili na základě minulosti? Není přeci jen lepší žít přítomností, poznat toho člověka osobně a vyvodit si to prostě přirozeně, aniž byste ho zahnali do kouta a tlačili na něho, že něco chcete mermomocí vědět?

Určitě je, je jen na vás, abyste si to uvědomili. Prožitky vás dvou budou potom mnohem intenzivnější a krásnější, protože zjistíte, že když to plyne jak má, bez nějakého donucování a vynucování, je to tak, jak to být má.

Už přestaňte být lovcem minulosti, začněte být "obětí" přítomnosti, která vám má co nabídnout a vaši dušičku a zvědavost dokáže nasytit mnohem víc.

kkiss