Poznávání českých zákoutí (Pardubice, Hradec Králové, Kutná Hora)

No ahoooooj!!!

Velice dlouho jsem nepřispívala na blog a nějak jsem zjistila, že mi to začalo chybět.
Instagram mě baví díky své rychlé reakci a když  chci změstnat co nejvíce informací do co nejkratšího času, volím nahrávání videí...
Někdy mi je ale smutno po psaní, do kterého člověk také vkládá kus sebe.

Jo, kde jsou ty časy, kdy jsem přispěchala ze školy domů, abych mohla usednout za klávesnici svého PC a napsat pro vás článek.
S časem už to není co bývalo, někdy není nálada a jindy zase nápady...

Proto jsem se rozhodla po delší době udělat změnu a napsat vám alespoň něco málo o našem posledním výletování.
Čím jsem starší, tím přicházím na to, že nutně nepotřebuji do zahraničí poznávat nová zákoutí světa, ale že tady u nás v ČR je několik pro nás neprobádaných míst, která rozhodně stojí za navštívení.
A tak jsme učinili další z našich výletů po ČR, tentokrát do Kutné Hory, Pardubic a Hradce Králové.

Čas od času si sednu k PC a na slevových portálech koukám, co je v nabídce z hlediska cestování a pobytů.
Nejraději cestuji na vlastní pěst s mužem a samozřejmě se dívám, co nám nabízí okolí a jaké jsou případné recenze na ubytování. Pojďme si říct ale úplně upřímně. Ubytování není to nejdůležitější, jelikož se na ono místo jdete většinou jen vyspat a druhý den trávíte celý někde "v terénu".
Přesto jsme si tentokrát řekli, že se trošku "rozšoupneme" - nebo spíš já :D a proto jsem objednala pokoj v Deluxe variantě.
No a jaké jsme nakonec zvolili místo? Na ubytování Lázně Bohdaneč a konkrétně pak Tillerovu vilu.

Už z fotek a recenzí mi bylo jasné, že nemůžeme šlápnout vedle, že to bude zkrátka bomba! A měla jsem pravdu. Můj muž do poslední chvíle nechtěl pokoj vidět a chtěl si tak nechat překvapení na den D.

Cestou jsme měli naplánovanou zastávku na Zámku Kačina, který od našeho cíle byl cca 30min cesty.
Překvapilo nás, že jsme sjížděli někam do pole a až v dáli zahlédli tyčící se cosi... Jakmile jsme ale došli až k zámku, tajil se nám dech. Počasí sice nepřálo, ale ani to nám nevzalo onu atmosféru, kterou v nás toto místo vyvolávalo a zanechalo.
Čistota, pozitivita, rozlehlost, štěstí... Moc se nám tam líbilo a byli jsme trošku zklamaní, že jsme se netrefili do hlavní sezóny a byla tak zavřená kavárnička, na kterou jsem si našla samé kladné recenze.

Zámek Kačina

Fotka, kterou jsem si velice oblíbila

Žádný malý zámek, ale rozlehlý velikán

Udělat fotografii bylo jako nadlidský úkol, díky neskutečnému větru

Když už jsme ke Kačině přijížděli, viděli jsme v dáli tyčící se cosi... Rozhodně to v nás ale nebudilo tak krásné, pozitivní dojmy jako toto místo. Jelikož se mi to zdálo nedaleko, rozhodla jsem se zjistit, co to je a navštívit to.

Jednalo se o Kutnou Horu a pokud ji alespoň  trochu znáte, asi už víte...

Původně jsme dojeli ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, ale já si říkala, že to není "ono"... A také že nebylo... Kus dál na nás totiž čekala Katedrává sv.Barbory...

Přesně tohle mi už z dálky vzalo dech

Musím říct, že jsem dlouho nezažila místo, které by ve mně vyvolalo tolika rozporuplných myšlenek a pocitů. Nevěděla jsem, zda se mi to líbí, zda to ve mně vyvolává pochybnosti, rozčarování či čirou fascinaci.

Každopádně jsem ráda, že jsme tento chrám mohli vidět zblízka, protože minimálně ona architektura byla pozoruhodná.

Rozhodli jsme se podívat se i dovnitř a o to více byl umocněn náš pocit... neskutečné, jak něco takového v minulosti dokázali vybudovat.

Na tuhle fotku jsme si chvíli počkali díky velikému zájmu turistů

Když už jsme byli v Kutné Hoře, rozhodli jsme se udělat "ono kolečko", které se vám nabídne při vstupu do jakéhokoliv místa zde. A tak jsme zamířili do Kostnice.

Já jsem si ji vybavovala už z dětství, kdy jsem tu byla se školou. Atmosféra to byla zvláštní, ale upřímně to ve mně nevyvolávalo zas až tak rozporuplné pocity jako Barbora. Při té příležitosti jsme se podívali i do kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl minimálně uvnitř o dost chudší, ale zase v něm probíhala výstava obrazů z oné doby.

Kostnice - Sedlec

 Kostnice

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Ostatky

Po této návštěvě už nás tlačil čas a tak jsme se vydali do Lázní Bohdaneč na ubytování.

Čekala nás krásná, nově zrekonstruovaná prvorepubliková vilka s bíle zařízeným, čistým a luxusním dojmem působícím pokojem.

Ihned po ubytování nás čekal privátní wellness, kde už jsme měli nachystaný sekt, ovoce a čokoládové bonbony. Využili jsme jak vířivou vanu tak saunu a i když jsme se zpočátku báli, že 2hodiny nebudou dostačující, bylo to akorát.

Další den byly na programu dne Pardubice a jejich zámek. Ten se nám líbil hlavně díky neskutečnému množství pávů. Tolik jsem jich snad na jednom místě v životě neviděla a myslím si, že díky tomu v nás umocnil tu zámeckou atmosféru.

Pak přišlo největší zklamání... ba ne, přišlo malé a pak to největší...

Tím menším bylo, že z Pardubic jsme si to namířili na Kunětickou horu a hlavně do Perníkové chaloupky. K naší smůle byla  zavřená a otevírala asi až za 3hodiny. Takže jsme se na to vykvajzli a pokračovali v krasojízdě směr Hradec Králové.

No a tam nás čekalo OBŘÍ AKVÁRIUM, které bylo možná tak obřím zklamáním... Asi ani upřímně nemám chuť vypisovat, co vše bylo součástí oné návštěvy, zkrátka jen.. nestálo to zato.

Nu a pak? Pak už jsme byli ucouraní, že jsme se vydali na cestu domů :)

Výlet jsme si moc užili, odpočinuli jsme si na mysli i duši, strávili krásný společný čas a poznali nová zákoutí.

Tak mějte prima zítřejší volno a pevně doufám, že je ještě někdo, kdo tyto články čte :) A pokud ne, budiž mi to jako "deník"..

kkiss