Kamarád na cesty

Dnešní článek bude věnován (jak je psáno v názvu) "kamarádovi na cesty".

O koho, co půjde?
Budeme se bavit o mém novém kufru.

Čím jsem starší, tím raději cestuji a poznávám svět. Nevím čím to je, ale když jsem byla mladší, tak mě cestování asi nebralo tolik co teď. Respektive i jako malá jsem cestovala, ale tím, že jsem asi neměla ještě tolik rozumu, nedokázala jsem si z toho odnést téměř nic. Proto jsem to nevnímala jako větší obohacení člověka jako takového. To se ovšem postupem času změnilo a já bych nejraději procestovala celý svět. Ne, to zase přeháním, ale je pár destinací, do kterých bych se velice ráda alespoň jednou za svůj krátký život (ano, nemyslím si, že život je nějak extra dlouhý) podívala.

Dříve jsem své zavadlo, respektive prostor na zabalení svých věcí, neřešila. Jak ale čas plynul, tak jsem si začala uvědomovat a hlavně přát... A to nějaký nový, pěkný, dívčí kufr. Já vím, já vím, jde tu především o praktičnost na cesty, stejně tak mi to tvrdil i můj taťulda a já mu to dávám zapravdu. Ať tak či onak, jsem přeci jen žena a jsem mladá. Pohlížím tedy na věci i ze stránky vizuální a mým nesplněným přáním byl kufr, který by plnil svou povinnost a zároveň se mi i líbil.

Jelikož se letos chystám po dlouhé době k moři (konkrétně do Chorvatska) letecky, rozhodla jsem si vyřknout své přání - koupi nového kufru. Protože mi taťulda s mamušou chtěli dlouho splnit nějaké přání za úspěšně složený první ročník na VŠ, nebála jsem se jim o svém přání zmínit.

Netrvalo dlouho a já se začala pídit po kufrech střední velikosti. Jelikož nelítám a nejezdím nikam na příliš dlouhou dobu, rozhodla jsem se hledat ve vlnách zlatého, kufrového středu. Kufry nejmenší mi přijdou moc malé a velké zase zbytečné, nejedu-li na měsíc a déle. Tím pádem se můj hledaný výběr zúžil na velikost zhruba: 70cm výšky a 50litrů úložného prostoru v kufru.

Protože jsem v poslední době skoro jako posedlá zebřím vzorem, snažila jsem se vyhledat prvotně kufry s tímto vzorem. To se mi podařilo, avšak když jsem onen krám, ve kterém kufr na internetu inzerovali navštívila, tak už ho neměli. Protože jsem nechtěla kupovat zajíce v pytli, respektive jsem chtěla svou investici (rodičů) vidět naživo, zebra padla.

Velkým bojem byla také otázka v plastu versus textilu. Původně jsem si myslela, že plast je přeci lepší, bytelnější, věcem uvnitř se téměř nemá šanci nic stát. Vzápětí jsem ale začala polemizovat o opaku a to hned z několika důvodů. Tím hlavním, celkem zásadním, na který mě upozornil můj taťulda, který má nalétáno mnohem víc a tak si se zavazadly všeho druhu zažil své, na riziko prasknutí. Nevím jestli je vám to také známo, ale pokud ne, tak vám prozradím to sladké tajemství, s kufry se na letištích zachází opravdu šíleně. Je mi jasné, že kdybych pracovala se zavazadly a musela jich denně nevím kolik set, nebo tisíc naložit a vyložit a já nevím co vše, tak bych se s nimi asi taky nemazlila, ale přesto je to zacházení a házení s nimi a jedním na druhý brutální. Riziko prasknutí i tvrdšího plastu je proto zvýšené a tím pádem jsem začala přemýšlet o textilu.
Ano, ten má samosebou také dost svých nevýhod a možná se bude zdát, že jich bude i více. Například ušpinění, protržení, urvání kusu atd atd...
Sečteno a podtrženo, člověk si asi moc nevybere, řekla bych.. Tím spíš, když s praktičností chci ještě skloubit líbivý vzhled.

Při příležitosti nakupování dárků v Německu jsem se začala pídit po kufrech. Táta mi už z letáčků, které si předběžně stáhl z internetu krámů, do kterých jsme se chystali, ukazoval jeho favority. Ti se ale bohužel nestali mými, jelikož a protože nebyli nijak designové. Pátrala jsem tedy dál.

Nožičky už plakaly bolestí, paty mě pálily... Dostala jsem se do krámu, ve kterém prodávají mimo spodního prádla a pár outfitových věcí především doplňky do bytu, nábytek, dekorace atd.
V tomto krámu jsem se chtěla mimo jiné podívat na "svou zebru", ale tu už fyzicky neměli, takže jsem mrkala jen na design se zebrou, který mě tolik neoslovil a navíc plast, ze kterého byl kufr udělán šel velice snadno ohnout, což mě začalo odrazovat od koupě ještě více.
Má mamuša si procházela celý krám a kochala se naprosto odlišnými věcmi, až přišla za mnou mi říct, že našla velice pěkný kufr, který by se mi mohl líbit. Neváhala jsem a následovala ji.
Byl to opravdu kufr, který jsem ještě nikde neviděla, ani podobný a tak jsem začala uvažovat o koupi. Z krámu jsme ale s mamušou odešly, že se ještě mrkneme někam jinam. Navštívila jsem minimálně další 3 prodejny přímo s kufry a děs a bída! Možná se jednalo o kufry kvalitních slitin a já nevím čeho všeho, ale vypadaly šíleně a částky za ně také zrovna nebyly příznivé.

V mé hlavě to začalo šrotovat o to víc a pomalu se rozhodovalo... Chci kufr, který si "mě našel sám".
Bylo na čase se vrátit zpět do krámu, ve kterém jsme ho poprvé spatřila...
Řádně jsem si ho prohlédla, rozepnula všechny zipy, prozkoumala vnitřek a už jsem si ho nesla k pokladně.

Svým designem mi velmi připomíná Francii a francouzský styl. Nevím proč, ale drobné kytičky a něžná starorůžová barvička ve mně vyvolávají právě domněnku Francie a Francouzsky, která si jde s velkým kloboukem po letišti a táhne za sebou právě tento kufr.

Ačkoli jsem byla na 99% rozhodnutá, že chci zebří vzor a pro ten si půjdu "třeba na kraj světa", jsem se svým výběrem naprosto spokojená a svůj nový kufr miluji. Svou zatěžkávací zkouškou si projde v tomto měsíci. Uvidíme, jak ji obstojí. Přeci jen je na něj záruka a díky bohu v Německu s reklamacemi nedělají takové štráchy jako u nás. Tak či onak mu ale držím v zatěžkávací zkoušce palce, abych to zvládl, jelikož se s ním rozhodně loučit nechci.

A kdyby se mi přeci jen zastesklo po zebřím vzoru, má úžasná mamuša zjistila, že se prodávají tzv. návleky na kufru, do kterých svého miláčka nasoukáte a krom vámi zvoleného designu máte také ochranu pro vnější "plášť" kufru před poškozením. Tady ukázka mého zebřího:

Mého nového parťáka na cesty už znáte a mě by zajímalo, s čím cestujete vy?

kkiss