Ráno naruby aneb Když se daří

Nejsem člověk od podstaty negativní, ale dnes se s vámi musím podělit o velice nepodařené ráno a to konkrétně to dnešní...

Právě jsem přišla celá zmoklá jak slepice domů, dávám si teplý zelený čaj a načala jsem si Raciolky s příchutí rajčat, oliv a mozzarely... Co tomu všemu ale předcházelo.

Již dva dny trpím doslova nespavostí. Večer ulehnu do postele, zachumlám se a chci spát.. Jenže ono to nějak nejde.. Místo toho, abych si užívala klidného a ničem nerušeného spánku, převaluju se a hlídám hodiny.. A tak se stane, že z nočního spánku je zhruba od 23.00 do 04.00 pravidelné hlídání času bez vážnějšího zamhouření oka..

Nebylo tomu jinak ani dnes... Ale nijak mi to nevadilo. Měla jsem v plánu vstát na šestou hodinu, jelikož jsem si chtěla umýt vlasy a mám ráda, když se nehoním a na všechno je dost času. Škola mě čekala dnes od 10.35 a autobus nám jel v 8.00. Abych to stihla to pro mě ale znamenalo vyjet autobusem od mého bydliště buď v 7.30 nebo 7.42 - což se mi stalo nakonec osudovým, ale to k tomu se dostaneme...
Suším si vlasy, sahám po přípravku na vlasy, který jsem si odložila vedle televize a najednou nešikovně zavadím o kabel od fénu a shodím si jedinou květinu v mém pokoji.. Hlína a voda (byla čerstvě zalitá) okamžitě všude, takže přestávám sušit své vlasy a chvátám pro hadr, abych své veledílo uklidila.
Času mám stále dost, takže nijak nepospíchám, něco málo před půl jsem se vším hotová a jdu se ještě pomazlit se svou kočičkou Baileynkou...
Kolem 7.35 vycházím z baráku a jdu na zastávku.

7.45 autobus stále nikde, ale zato zastávka narvaná k prasknutí lidmi, kteří se mačkají na sebe, protože se chtějí schovat před stále zesilujícím deštěm..
Začínám chytat amok a píši své přátelkyni, se kterou mám jet do Prahy. Ta odepisuje, že už je na cestě na autobusák.
7.47 konečně přijede autobus. 7.48 opouštíme zastávku. Zpoždění úctyhodných 7 minut.
Na každé zastávce minimálně 5 lidí, kterým trvá snad sto let, než nastoupí, ale budiž, jsem shovívavá a ještě to beru celkem pozitivně... Stále si textuji s přátelkyní, která při druhé zastávce od té mé dorazila na autobusák.
Na třetí zastávce, když se zavřou dveře a trolejbus se má konečně k odjezdu se jedna paní zvedne a uvědomí si (celá splašená), že vlastně chtěla vystoupit už tady a začne mačkat tlačítko STOP! Smůla, přestože máme super nové a moderní trolejbusy, tlačítko se vepředu u postarší paní řidičky nerozsvítilo a tak se nervózní paní opět posazuje zpět na své místo... Jsem ráda, protože by to znamenalo další zdržení a už je 7.54.
Zbývají ještě dvě zastávky do mého výstupu, kdežto hlavní třída je naprosto ucpaná a stojí... Trvá další půl minutu, než se vůbec hneme z místa.
Přátelkyně píše, že už nastupuje do autobusu směr Praha, prý se rychle začíná plnit a mám si pospíšit.
Začínám propadat panice, zbývá 5 minut a já se obávám nejhoršího...
V 7.57 se konečně monstrum na čtyřech kolech se dvěma tyčema odlepí ze semaforu a já se zvedám, že vyrazím rychle ven, jakmile zastavíme na "mé" zastávce.. V tom všem mi přišla ještě sms, že řidič už zavřel dveře, ale ještě čeká. Sotva vystoupím, odepisuji, že už letím a ať ho přátelkyně chvíli zdrží, že poběžím jak blázen...
Dostává se mi odpovědi - čas 8.01 - právě jsme opustili zastávku....
Paráda... Ujelo mi to.. Zmoklá jak slepice se plahočím směrem k autobusáku a přátelkyně mi píše, že mi jede v 8.50 vlak, že sice přijedu do Prahy o něco později, ale že je to rychlík a přímák, ať jdu na něj.
Její rada nad zlato, jdu tedy na nádraží.
Před nádražím je přechod přes čtyřproudovou silnici, který je řízen semaforem. Ten ale dnes nejde! Prší čím dál víc, já samosebou zapomněla deštník, takže se rozhlížím na všechny strany a všude mraky aut. Jak já asi přejdu, honí se mi hlavou...Seberu kuráž, najdu si skulinku a běžím jak smyslu zbavená. Stihla jsem to bez újmy, jsem na druhé straně, jdu na nádraží.
Rychlík směr Praha odjezd 8.50 - super, jdu si koupit lístek a čekat... Píši přátelkyni, že mám lístek a čekám na vlak.
Mezitímco čekám v poměrně teplé hale, vejde nějaký podivný obyvatel snědší pleti kolem 25ti let, který chodí od člověka k člověku a něco somruje, vyloženě to nenávidím, protože na něm bylo vidět, že je to nějaký feťák, nebo alkoholik.. Jakmile obejde třetího člověka a nedostane co poptává, začne sprostě nadávat a chodit od člověka k člověku znova a bezdůvodně mu nadávat a urážet ho. Já dělám, že jsem zaměstnaná šíleně svým telefonem, takže si mě nevšímá. Jakmile opouští halu po svém výstupu, uvědomuji si, že to nebyl zrovna dobrý nápad, hrát si před psychopatem s mobilem - mohl se stát novou kořistí.. Nu což, po bitvě je každý generál.
8.20 - na tabuli se objevuje zpoždění 15minut.
Do Prahy to nestíhám tuplem a začínám házet flintu do žita. Píši přátelkyni, dostává se mi odpovědi, že to nemá cenu, ať si nechám vrátit peníze. 8.23 radím si telefonicky ještě s mamušou a ta přitakává. 8.25 odcházím z nádraží s vrácenými penězi a pospíchám v dešti na nejbližší zastávku.
Autobus mi jede v 8.37 - následuje opět čekání.
Píši přátelkyni, že mám dnes fakt všechno pokakaným nahoru...
Dostane se mi odpovědi, že pokud chci, napadlo ji ještě, že bych si mohla půjčit její auto a dojet do školy jím. Bylo 8.30 a do Prahy to jezdíme cca hodinu a půl. Přemýšlím o této naději v dáli, ale nakonec nabídku, které jsem si velice považovala, zamítám a odepisuji, že jedu domů. Než bych se dostala do místa bydliště své přátelkyně pro auto, uplynulo by minimálně 15 minut a tak by se čas na mou cestu do Prahy nelítostně zkracoval... Upřímně jsem se záporně rozhodla také proto, že celý den jsem měla opravdu ne zrovna štěstí, takže jsem se i bála mokré vozovky a cesty alá sama samotinká v cizím autě...
8.56 - konečně přijíždím domů...

A kvůli čemu vlastně tohle vše? Prosím pěkně.. kvůli cca 50 minutám němčiny, následnému 4 hodinovému volnu a poté cca 50 minutové angličtině... Nehrotila bych to, kdybych nechyběla již v minulém týdnu, ale evidentně mi nebylo souzeno tam dnes být...
Tak tu dopisuji článek plný smůly a neštěstí. Nerada píši negativní věci a snažím se zůstat stále optimistická, ale uznejte sami, že tohle ráno za všechny prachy... to člověk jen tak nevymyslí!

"Hepšík!!!"
Jdu si uvařit kýbl čaje a vám přeji mnohem úspěšnější den.

kkiss