Random + trocha psaného slova

Úterý je tady a my se pomalu ale jistě posouváme v běhu tohoto týdne.

Nevím proč, ale včera večer jsem se rozhodla, že zařadím článek i na dnešek, doplním ho nějakým psaným slovem a fotkami, které vystihovaly mé poslední dny.

Mám před sebou celkem náročný den, který pro mě bude ve čtvrtek a já doufám, že ve zkoušce obstojím a třeba se s vámi pak budu moci podělit o co jde. Momentálně to nechci nijak pitvat a rozvádět, tak vás jen požádám, pokud budete chtít, myslete ve čtvrtek na mě =)

V poslední době bývám doslova zhnusená a otrávená tím, co vidím kolem sebe.. Mluvím především o lidech a jejich chování. Nejvíc mě pobouřil jeden incident, který se mi přihodil v jízdě autobusem... Nechci se tím zaobírat znova, protože by mě to akorát znova namíchlo, ale musím vám říct, že díky tomu se čím dál tím častěji utvrzuji v tom, že nechci žít v této zemi. Alespoň ne navždycky. Mám ale nějaké priority a jednou z nich je dostudovat, takže snad se jednoho dne dočkám a alespoň si vyzkouším život někde jinde, než tady. Je to vše jen o lidech a zlobte se na mě jak chcete, ale mám jich tady dost. Praha mě vcelku ubíjí tou uspěchaností a rychlostí, kterou to tu vše plyne. Nemám to ráda a ani se mi na to zvykat nechce. Sice vás tu potká více příležitostí a dostanete možná více nabídek, které pro vás budou lukrativnější, ale je to to štěstí života? Pro mě ne, alespoň ne nyní. Jsem s tím smířená, že tu trávím nějaký ten čas ze svého týdne, ale jsem zároveň vděčná, že tu nežiji nastálo. Něco jiného by nejspíš bylo, kdybychom tu žili spolu s mým přítelem, ale to je takovéto kdyby byly v prdelce ty ryby ;) Znáte to.
Nicméně jsem měla potřebu se tak trošku vypsat a abych nebyla jen negativní, musím vyzdvihnout i pár pozitivních věcí.
V pondělí jsem se doslova táhla s poměrně dost těžkým kufrem do Prahy vlakem a byla jsem celkem zvědavá, jestli mi například nějaký muž nepomůže - sám od sebe. Musím říct, že jsem byla velice mile překvapená, že ještě u nás v Teplicích, mi muž ve středních letech sám nabídl, že mi kufr vynese do schodů, do kterých jsem se s ním lopotila. Upozornila jsem ho na jeho váhu, ale on beze slova popadl kufr a vynesl ho vzhůru. Potom jen prohodil "Právě proto, že byl těžký slečno =) " . Byla jsem ráda, že ještě existují dobré duše a galáni. To se ale nedalo říct o Praze, kde jsem se s kufrem lopotila poměrně často a to především na přestupu v metru, na cestě do metra jako takového a také z něj.. To jsem si dokonce našla eskalátory a co se nestalo, kufr se mi nepěkně šprajcl u schodů a já jsem málem spadla i s ním. Nakonec jsem to vychytala, ale pocit to byl krajně nepříjemný. No a to jsem si myslela, že mám to nejhorší za sebou, ale čekal mě ještě krpál ke škole a k mému štěstí hodina v nejvyšším patře naší školy - to prostě nevymyslíš! Takže pondělní rozcvička byla kompletní a já ji mám snad na hodně dlouho splněnou =)
O co se ještě musím podělit, než se dostaneme k fotkám a něčemu pozitivnějšímu jsou dvě dívky, holčinky, které chodily zhruba do 3.třídy základní školy? - dle mého odhadu, zkrátka na maximálně první stupeň základní školy. Jely se mnou v autobuse v Teplicích a nestačila jsem žasnout, jak se děvčátka bavila...
"No představ si, že jsem mu málem flákla jako, ten mě tak nasral! Tak jsem to pak musela říct doma jako, no prostě dělal si ze mě prdel?".... Nevím, o čem se bavily, ale tohle doslova zatahalo za mé uši a pak druhá dívčina změnila téma na něco o křeckovi, který ji prý zemřel předešlý den a druhá holčinka na to " To je strašný, to je mi teda líto, já bych se bývala i rozplakala, ale nemůžu, bych si rozmazala makeup, víš co".. S jakou ironií tuto větu řekla, jak nějaká dobrá malá herečka, kterou čeká skvělá kariéra na dráze modelky... No, obávám se ale, že to nebyla hra, ale dnešní děti! 
Nebyla jsem jediná, která si rozhovor dvou slečen poslechl a byl zděšen a vyděšen!!! Mladý pár sedící opodál kroutil hlavou a smál se... Tak jsem si říkala, jestli se smát, nebo spíše plakat nad tím, kde ta doba sakra je....

Nu a teď šup na fotky, snad jsem vás nějak nenegovala, ale já se prostě musela k těmto postřehům vyjádřit. Budu moc ráda, dáte-li mi vědět, jak to vidíte, nebo cítíte vy a jestli si také všímáte těchto věcí v běžném životě kolem vás.

Maskáč a zelenou barvu jsem si oblíbila opravdu hodně a ráda se do této kombinace jednou za čas obléknu od hlavy až k patě.

Své mamuše jsem nadělila další tři vonné vosky od YC, které jsem u nás ještě neviděla, zato Německo nezklamalo. Myslím, že teď už by měly být i u nás =)

Školní nasazení v podobě Raciolek a něčeho ke čtení. Ba ne, takhle to u mě nevypadá na každé hodině, jen na některých přednáškách. Momentálně jsem Lamour vyměnila za Elle.

Není větší pohody a spokojenosti, než s mou polovičkou v infantilních papučích s medvídky ♥

No a že láska prochází žaludkem už každý ví. Řeknu vám, že nikdo neumí lepší omeletu, než-li on!

Takhle to dopadá, když dostanete pěnovou pusu =*

Jedny z jemnějších nehtů a zároveň úžasné žluté růže z lásky.

Poslední malé radůstky =)

Něco nového k pití. Záměrně nepíši dobrého, protože to kokosové.. E e, to nebude to pravé kokosové pro má ústa. Nu a nový čajánek, Rooibos, na ten se moc těším. 

Něco dobrého na zub - preclíky v čokoládě miluji a tyhle jsou naprosto božské! Jsou z Německa. Nu a infantilní srdíčkové propisky ve slevě - musely být mé!

Závěrem dvakrát Dr Pepper, který miluji jednou za čas. Když jsem na hranicích v TravelShopu (nebo jak se to jmenuje) uviděla tyto dvě plechovky, musely být mé. Upřímně? Žádná sláva, krom pěkných plechovek to není žádná bomba!

Doufám, že se vám fotky líbily a že někdo i četl začátek, který nebude pro každého asi stravitelný =)

Budu se těšit na vaše komentáře

kkiss.