♥ Láska, Love, Liebe, Lamour ♥

Další úvahový článek je tu, tento měsíc se mi v hlavě rodí spousty pocitů a myšlenek a myslím si, že by byla škoda se s vámi o ně nepodělit. Snad tedy nepohrdnete dalším "vykecávacím" článkem.

Napadlo vás někdy, že v podstatě celý život čekáte na někoho, komu se ukážete "nahá" v pravém slova smyslu bez okolků, otevřená, se srdcem na dlani a otevřenou duší k poznání vás samotné dosti niterně?

Přáli jste si někdy, aby přišel na scénu někdo, komu byste dovolili nakouknout do zákulisí, za vaší oponu?

Já ano a v tu chvíli jsem zapomněla na všechny bolístky, na všechny jizvy života způsobené popáleninami minulosti. Otevřela jsem se, nabídla jsem srdce na dlani a otevřela další tajemnou komnatu s tím, že jsem nabídla i klíč v ruce.

Mé tělo a duši zalilo slunce, ten pocit opojení, štěstí se vneslo do mých dnů a já začala teprve pořádně žít. Do té doby jako bych jen přežívala, ale najednou se mé nitro naplnilo a já rozkvetla jak růže, která měla nedostatek vody k úplnému rozpuku.

Nezajímaly mě historky minulosti, že s kým jak a za jakých okolností, co a jak. 

Nezajímalo.

Zajímalo nás naše nové, právě se rodící MY.

Minulost mi to nedokázala zhatit, ačkoliv jsem se neptala, dozvídala jsem a zjišťovala jsem aniž bych sama chtěla a bylo-li něco negativního, přecházela jsem to, protože jsem chtěla poznat JÁ SAMA.

A to se vyplatilo.

Věřila jsem svému vnitřnímu pocitu, tomu silnému hlasu, který mi říkal, že to je to, co mě mělo v životě potkat, že to je ON, kdo dopíše onu rozepsanou knihu života, že je to ON, se kterým chci (jako ve všech pohádkových klišé) zestárnout a zemřít. A víte co? Nepřišlo a nepřijde mi to jako klišé ani teď, po takové době...

Stále tomu věřím, věřím v NÁS, věřím v naše MY. Protože jen spolu jsme silnější než kdykoliv předtím, protože jen spolu zvládneme to, o co bychom se jinak ani nepokoušeli. 

Jednoho dne to bude ON, kdo na mě bude čekat na konci oltáře, kdo mě dojme k slzám předtím, než se mu odevzdám i "oficiálně" na papíře a povím mu své hluboké, niterné a upřímné ANO.

Věřím a těším se na ty dny,  kdy mi bude hladit bříško a bude cítit první pohyby toho malého tvorečka, který z naší lásky poroste v mém bříšku, a potom, kdy nás v manželské posteli v NAŠEM domově bude budit to malé dítko, ať holčička či chlapec, bude rajtovat na našich tělech jako hopsakoule odražená právě od země, povykovat a tahat nás ven, vzývat nás ke hraní.

Těším se i na tu etapu života, kdy si budeme počítat první šedivějící vlasy a pozorovat první stařecké vrásky na našich obličejích. 

Pro někoho je láska výplod fantazie, druzí ji berou jako povyk hormonů, zamilovanost, určitý pocit, prožitek, trvající jen určitý, omezený čas, někdo jako závazek a svázanost, že už byste neměli být nikdy s nikým jiným, jiní zase jako opojení, štěstí, naplnění.

A jak ji beru já? Nedefinovatelně.

Je to stav těla, duše, mysli, srdce. Je to status MY.

kkiss