Síla okamžiku...

V dnešním uspěchaném světě a době je velice těžké zastavit se a začít vnímat… Jsme totiž hnáni tou silou a rychlostí kupředu společně s davem a i když chceme, nezvládneme moc dlouho plavat proti proudu.

Hodiny právě odbíjí půlnoc a já tu sedím na notebookem a prohlížím si fotografie své malé chlupaté lásky, kočičky Baileys a vzpomínám přitom na to, jak pomalu a jistě rostla v kočičí dámu, kterou je nyní.

Čas neuvěřitelně rychle plyne a my si to ani nedokážeme v oné rychlosti uvědomit..

Někdy je potřeba se zkrátka zastavit a vydržet tlak pomyslného proudícího davu, který se nás stále, aniž bychom třeba sami chtěli, snaží tlačit kupředu.

Mně se to tuto noc podařilo a jsem za tuto chvíli, kterou si momentálně neskutečně užívám a zpečeťuji si ji tímto psaním, abych si na ni mohla díky těmto řádkům kdykoliv znovu a znovu zavzpomínat, vděčná.

Přála bych to každému z vás, protože věřím, že jste uhnaní prací a životem jako takovým, ačkoli ho třeba nadevše milujete a jste s ním maximálně spokojení.

Pokud máte také nějakého svého mazla jako já, podrbejte ho a vychutnejte sílu okamžiku…