středa 4. listopadu 2015

Na drink s kamarádkou bezpečně + GIVEAWAY

Dnešní článek bude trošku netradiční a to hned z několika důvodů, ke kterým se ale dostaneme až v průběhu celého článku. Už jednou se tu objevil poměrně oblíbený článek, kdy jsem vám ukázala, co se momentálně skýtalo v mé kabelce. Tentokrát to bude řekněme něco podobného, ale s tím rozdílem, že vám neukáži věci, které tam nosím běžně, ale na posezení s kamarádkou.
Můžete to pojmout jako odpolední kávu, nebo večerní drink, u mě to nebývá rozdíl, alespoň co se výbavy v kabelce týče.
Je pravdou, že třeba líčení volím k večerním příležitostem výraznější a mění se tak třeba rtěnka a intenzita parfému (ovšem nepřestříkávám parfém, který již na sobě ten den nosím) bývá větší. Na den sáhnu klidně po toaletce, ale večer si ráda dopřeji kvalitní parfém.

Přes všechny tyto věci, které bych vám ráda ukázala a napsala k nim pár slov, se dnešní článek bude také týkat ženské bezpečnosti. Ano, čtete dobře. Nevím, jak to vnímáte vy, ale já mám pocit, že o sebe ve většině případů ženy po této stránce nedbají. Přestože vaše bezpečí je jednou z těch nejdůležitějších věcí, ne-li tou úplně na prvním místě. A aby to nebyl článek, ze kterého budete mít "jen" počtení, uděláme si dnes i GIVEAWAY a to velice netradiční =)
Teď se ale vrhněme do mé kabelky a k mému příběhu, který vám budiž výstrahou.



Když se s kamarádkou chystám na posezení odpoledne či navečer, bývá většinou naším cílem nějaká kavárna, cukrárna, nebo podnik, kde se vaří káva a podávají zákusky. V tom případě se většinou nerada vzdávám velkých kabelek, protože taková setkání se mohou protáhnout a mám ráda vše potřebné při sobě. Když ale vím, že mám jasně limitovaný čas, nebojím se sáhnout například po psaníčku. Večer tomu bývá podobně, ale častěji sahám po psaníčku, které většinou lépe dotváří celkový outfit. I tak nebývá nejmenší. Ráda si s sebou totiž beru například parfém, i když u těch kvalitnější není potřeba se přestříknout během večera znovu, ale jistota je pro mě jistota.

Kabelky, psaníčka
Tohle jsou mé oblíbené kousky, které s sebou nosím na setkání se svými kamarádkami. Nebude to pro vás bohužel nic nového, protože mám v tomto období pár svých oblíbených kousků, které tahám neustále dokola.

Parfémy
Večerní svatý grál je zcela jasný, mám ráda parfémy a výraznější vůně. Ty si většinou zvolím právě na večer, přes den mám ráda něco lehčího, ale neméně voňavého. Vůní a parfémů mám poměrně dost, protože je ráda střídám, tady ale momentální favorité i vzhledem k tomuto ročnímu období.

Rtěnky, lesky
Co by to bylo za vyražení si s kamarádkou bez lesku nebo rtěnky na rty. Nevím jak vy, ale v tomto kroku si vyloženě libuji. Dokonce si poslední dobou přihodím do kabelky odstíny klidně 2-3, když se během dne rozhodnu odstín změnit a z výrazného už tak výrazný nechci, ztlumím ho. 


Osvěžení dechu
Je prima mít u sebe vždy nějaké pálivé pastilky, jedněmi z mých nejoblíbenějších jsou určitě Tic Tac. Stálicí jsou pro mě klasické bílé, protože osvěží dech nejvíce a navíc je rychle vycucáte, nebo rozkoušete, takže vás neomezují v komunikaci. Tyhle dvě limitky jsou povedené především díky vtipnému zimnímu motivu, který je opravdu originální. 

Nutné nezbytnosti: papírové kapesníčky, klíče, peněženka, telefon
K tomu netřeba slov, ani obrázků. Papírové kapesníčky by dle mého názoru měla mít každá žena vždy po ruce. Potrpím si většinou na ty v pěkných baleních. Klíče jsou pak nedílnou klasikou každé kabelky spolu s telefonem a peněženkou. 

Věci pro vaši bezpečnost: pepřový spray a alarm
A jsme u toho. Dvě věci, které se pro mě staly nedílnou součástí, hned vám povím proč a pokusím se to shrnout do krátkého příběhu. Pro představu, že neexistuje pouze jeden pepřový spray, jsem vám vložila rovnou odkaz na bezva stránky. Chci tím poukázat především na to, že je mnoho druhů a barev, takže mohou například na vaší klíčence vypadat i dobře. Já mám konkrétně tyto dva pomocníky. Klik, klik.


Co mě vedlo k ochraně sebe samé
Není to příjemná záležitost, ale podělím se s vámi o ní, protože tím spíš si možná mnohá z vás uvědomí, jak důležití tito pomocníci jsou, nebo alespoň jeden z nich může být a nikdy přeci už nemůže zabrat o tolik místa navíc ve vaší kabelce.
Jednoho pěkného večera, kdy jsem byla na večerním drinku se svou kamarádkou, jsem odjížděla domů posledním autobusem a to kolem 23.00. Bohužel jsem neměla nikoho doma a ani přítel tu zrovna nebyl, takže jsem se musela dopravit na vlastní pěst městskou hromadnou dopravou. Normálně jsem vystoupila na zastávce u svého bydliště a čekalo mě zhruba 300 metrů k mému vchodu. Nevšimla jsem si, jestli se mnou vystupuje ještě někdo další a vydala se přes silnici. Protože byla tma, neviděla jsem nic moc kolem sebe, tudíž jsem si nevšimla žádného stínu, nebo něčeho takového. Po chvilce jsem ale zaslechla nějaké kroky, které následovaly ty mé. Trošku jsem znervózněla a přidala do kroku. Bohužel, kroky šly stále se mnou a já se ze strachu neotočila... Když jsem dorazila do vchodu a vytáhla klíče, že začnu odemykat, ucítila jsem, že někdo stojí TĚSNĚ za mými zády. V tu chvíli jsem se otočila a spatřila za mnou muže v tmavé bundě s kšiltovkou, a se sklopenou hlavou. Nenapadlo mě nic lepšího, než se zeptat, jestli jde také dovnitř. Bohužel se v našem baráku mění neustále nájemníci, takže člověk nikdy pořádně neví, kdo tady bydlí. Pán pouze pokýval hlavou a zamumlal něco jako "jojo". Hrůza mě začala jímat až ve chvíli, kdy jsem si všimla, že si sahá do vnitřní klopy své bundy a ruku z ní nevytahuje.
Hbitě jsem otevřela zámek a vyběhla do schodů - bydlím v prvním patře. Pán šel bohužel se mnou a držel se těsně za mými zády, sice se mě fyzicky nedotýkal, ale já měla panickou hrůzu a tak jsem schody začala brát po dvou. On mě následoval jen chvilku, pak se zastavil a vrátil se dolů, odkud se na mě díval skrz mřížky schodů a začal (stále s rukou v klopě) vzdychat, až jsem se bála, jestli nemá nějakou srdeční příhodu. Nejvíce jsem se děsila té tajemné ruky skryté v klopě, protože v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než že tam má nějakou zbraň, nůž, nebo cokoliv jiného a může mi tak každou chvíli ublížit. Že mu nic není jsem pochopila ve chvíli, kdy se vzdechy stupňovaly a on začal říkat "máš moc krásné podpatky". Byl to normální úchyl na dámskou vysokou obuv.
Nejhorší na tom bylo, že jsem neměla nikoho doma a než bych odemkla všechny tři zámky, které máme na dveřích, jistojistě by měl tento podivný muž dostatek prostoru na to, aby mě dohnal a bůhví co by se mohlo dít.. Začala jsem proto zběsile klepat a zvonit na první dveře, sousedku. Ta naštěstí - pro mě v tu chvíli nekonečně dlouhou dobu - otevřela a mezitím tento muž utekl. Klepala jsem se strachem a do očí mi vyhrkly slzy. Sousedka neváhala, vzala mě k sobě a okamžitě volala na policii. Ta brzy přijela a čekala mě velice nepříjemná noční jízda po sídlišti, kde jsme hledali onoho muže. Samosebou marně. Doma jsem se tu noc bála sama být a jakmile jsem k sobě domů dorazila, chodila jsem po bytě se zhasnutým světlem, aby někdo náhodou nezjistil, do jakého bytu jsem vlezla. Sousedka mi sice nabízela přespání u sebe, ale měla jsem doma kočku a chtěla nocovat ve svém. Druhý den si mě policie znovu vyzvedla a jeli jsme společně sestavit identikit. O dalších několik dní později za mnou přijeli s bločkem, ve kterém bylo nechutné množství tváří mužů, kteří nejspíš něco provedli a byli hledaní. Bohužel v nich onen muž nebyl. O rok později mi napsala bývalá spolužačka ze základní školy, které jsem se tehdy svěřila. Stalo se jí úplně to samé. Pachatel se opět nedohledal.
Šlo na pohled o naprosto normálního bílého muže, který působil čistým dojmem, nebyl nijak zarostlý a klidně by to mohl být táta od nějaké rodiny. Tímto chci jen říct, že ačkoliv od takového člověka na první pohled žádné nebezpečí nečekáte, můžete se zmýlit!

A to je důvod pro dnešní netradiční GIVEAWAY
Můžete vyhrát úplně stejné pomůcky jako já a zvýšit tak sebeochranu v takto nepříjemné situaci.
Podmínky:
být mým pravidelným čtenářem
- napsat mi do komentářů kontakt na vás

GIVEAWAY potrvá přesně týden a bude ukončena 11.11., kdy vylosuji jednoho výherce, který obdrží balíček s těmato dvěma pomůckami.

Přeji vám všem, abyste nikdo nemusel čelit takovému stresu a  použít tyto věci, ale aby tato výhra vás učinila ještě více sebejistějšími.

kkiss

16 komentářů:

  1. Tak tohle je naprosto uzasna giveaway, peprak jsem kdysi mela a chtela bych ho zas. Do prace i domu chodim za tmy a prijemne to vubec neni a zvlast v posledni dobe mi prijde, ze podivnych lidi je vsude hromada.
    charmedka92@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  2. GFC: Tereza Hájková
    mail: terezka0000@seznam.cz

    Tvoje Giveway se mi líbí a je velmi praktická. Tvůj příběh co se ti přihodilo si nedokážu ani představit. Něco podobného s úchylem se i stalo ve vlaku, naštěstí jsem vystupovala a on si ho v klidu mastil dál. Chodím hodně často domu po tmě kde jdu kousek kde neni žádný barák, jen pole. Každopádně si myslím že nejhorší místa pro přepadnutí jsou města nebo okraje měst. Téměř pořád slýchám podobné téma.

    OdpovědětVymazat
  3. Mívám strach hrozně často. Rozhodí mě i to, když mě nějaký muž delší dobu sleduje a to třeba jenom v dopravním prostředku, takže tohle by se mi hodilo. Třeba bych se cítila alespoň trochu více v bezpečí. Tvůj příběh mě docela vyděsil. Nedokážu si představit, co bych v tu chvíli dělala. Ale hlavní je, že to všechno svým způsobem dobře dopadlo a ty jsi v pořádku.
    GFC - Diary of a Girly Things
    diaryofagirlythings@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Úplně mě mrazí! člověk si nemůže být nikdy jistý.. A teď, když je zas tak brzo tma, tak to obzvlášť děsí .. :/
    naivbyiv@gmail.com :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj :-)
    Nevím, jak je to možné, ale ve 14, 15, 16, jsem si vůbec tyto věci nepřipouštěla a připadala jsem si jako "neohrožená žena". Dneska je tomu jinak!
    ...Při čtení tvého příspěvku se mi až rozbušilo srdce! Nedávno jsem byla svědkem trošku podobné události, kdy si pán dělal dobře v autě, odpoledne, v blízkosti školy...
    I když zkušenost hrozná, je fajn, že ses o ní podělila a je supr, že pořádáš soutěž nejen o "lesk na rty", ale o něco takhle praktického, co může ochránit tvé čtenářky!

    lenka-kuzelova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Andrejko, mám z tvého příběhu úplně husí kůži. Hlavně, že ti ten úchylák nijak fyzicky neublížil. Musím říct, že čím jsem starší, tím víc se bojím. Jak je teď brzo tma, tak se bojím jít v pět hodin odpoledne od tramvaje a tak chodím s pepřákem v jedné ruce a s vývrtkou (na víno, ale lepší a skladnější jak nůž) v ruce druhé. Bojím se asi takhle i od té doby, co přepadli a bohužel i znásilnili sestřenici. A to kdysi jsem chodívala klidně ve tři ráno domů z baru a cítila jsem se velmi neohroženě. To teď už pro jistotu ani večer moc nikam nechodím, a když už musím, tak jedu radši autem a odpustím si alkohol.
    GA se neúčastním, jelikož pepřák mám, tak dám šanci jiným :)
    Měj se krásně a přeju, aby se ti už nikdy nic takového nestalo :*
    Jana

    OdpovědětVymazat
  7. Týjo, úplně se mi udělalo zle. Já se hrozně bojím tady těch divných lidí a jsem vždycky ostražitá. Já radši večer ani nikam nechodím, když vím, že bych se pak musela vracet na byt sama.
    Tak hlavně, že to dopadlo dobře a nic TI neudělal.

    VeruKru@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Naštěstí se mi nic podobného nestalo, ale mám strach chodit večer sama. Takže když mám školu do 8 večer, chodí mě přítel vyzvednout. Je opravdu hrozné, co se kolem nás děje.
    93luci@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj, na Tvůj blog jsem zavítala poprvé a úplnou náhodou přes recenzi na teplickou Vanilkovou cukrárnu a jsem příjemně překvapená :) Ráda poznávám další blogerky tady ze severu :) Tahle soutěž je velmi originální a hlavně užitečné varování... Já sama nemám strach chodit večer sama (běhám i potmě v Ústí v parku), ale občas mě nějaká ta paranoia přepadne a v tu chvíli uvažuji, jestli mám po kapsách něco ostrýho či tvrdýho a jak jsou na tom moje boty, abych mohla buď utéct nebo alespoň pořádně kopnout..
    uci.velkova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  10. Uff...z článku mám husí kůži. Ještě, že dopadlo všechno dobře a nestalo se nic horšího :)
    Já to mám trošku naopak, kdykoliv jdu sama ulicí a už je šero nebo tma, podezírám každého,
    kdo jde kolem, ať je to kluk, chlap nebo ženská :D ...vždycky zrychlím a pořád se kolem sebe rozhlížím.
    Naštěstí byli vždycky všichni nevinní a nikdy se mi nic nestalo, ale člověk nikdy neví..proto bych tyto
    úžasné věcičky v kabelce ocenila :)

    MisaRitterova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  11. UUUUf, to bylo napínavé. Jsou to nepříjemné zážitky, ale hlavně že to dopadlo dobře.
    Já jsem kdysi nosila pepřák v kabelce, zase bych měla.
    Super soutěž. lencaklimova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj,
    sleduji jako KačaVal .
    Tvůj příběh je opravdu děsivý :( Kdo ví, co se mohlo stát, ještě, že to tak dopadlo.
    Já naštěstí až takovou špatnou zkušenost nemám. Ale chodím často na různé párty a akce. A většinou kamarádky jsou z jiného města, nebo bydlí na opačné straně města a mě nezbývá nic jiného než chodit sama. V tu noční hodinu se taky dost bojím a ještě když bydlím na Ostravsku, kde těch případu je opravdu hodně... Já jsem zažila "pouze" jen nechutné řečí chlapů naštěstí ..
    kaca.val.1996@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  13. Andrejko hrozne nepríjemný zazitok :( až ma to desí, ked to čítam ale hlavne je, že sa ti nič nestalo a dopadlo to ako dopadlo :) Dnes sa všade potuluje veľa takýchto "divných" ľudí. Mna vždycky desilo ešte počas výšky ked sa človek blížil či ž k autobusovej alebo vlakovej stanici a tam samí desiví týpci, ktorí desili aj cez deň an ieto ešte večer. Dúfam a prajem ti nech sa ti už takýto nepríjemný zážitok neprihodí...Inak super originálna giveaway, škoda, že som ju prešvihla :) Ta zlatá kabelka je úžasna :) Tiež ma dosť uchvátila farba toho marhulkového ružu, aj ked som kedysi neznášala odtiene oranžovej ani v oblečení ani v kozmetike, teraz som si túto farbu dosť obľubila :) a tie cukríky tic-tac sú tiež dosť roztomilé :) S pozdravom M :)

    OdpovědětVymazat
  14. Ann
    Zažila jsem úplně to samé v 11 letech, s tím rozdílem, že jsem šla s pejskem a nějaký chlap stál u zvonků. Něco jsem cítila, že je špatně tak jsem si ho zezadu pořádně prohlédla a v hlavě mi trklo ,,Levé ucho - 3 náušnice, pamatuj si to!" vlezl za mnou dovnitř. Opravdu jsem s ním nechtěla jet výtahem tak jsem šla ke schránkám, po té co jsem se od schránky odvrátila stál tam a v ruce držel svůj penis. Neváhala jsem ani minutu a rychle jsem kolem něj proběhla. Tak moc jsem se bála, že mě chytne zezadu za bundu, ale díky bohu ne. Vyběhla jsem do 5 patra a po té co mi naši otevřeli jsem se rozbrečela. Mamka zavolala policii, ale taky nikoho nenašli. Nejlepší je, že toho chlapa jsem po 3 letech potkala v Lidlu, kde pracoval jako security, teď už dělá v Tescu opět security. Je to už cca 8 let zpět, ale i tak to není moje nejoblíbenější vzpomínka. Můžu být ráda, že to nedopadlo hůř. :)

    OdpovědětVymazat

Vaše komentáře mě nesmírně těší =o*