pondělí 17. února 2014

Návrat do Prahy (povídání)

A je to zase tady...

Jsem zpět v Praze a školní režim je v plném proudu. Po prvním dni jsem si to začala teprve pořádně uvědomovat... Ráno jsem nemohla spát, takže jsem si už se spolubydlící, která měla o hodinu dříve, povídala a pak se nachystala tak rychle, že jsem poměrně dlouhou dobu ještě zevlovala po bytě.

                               

Jakmile jsem vystoupila z autobusu, došlo mi to.. Jsem opět v Praze.. Už to vypuklo. Všude kolem desítky lidí, kteří pospíchali a mihotali se před mýma očima. I já jsem nakonec přidala do kroku a najednou splynula s davem, stala jsem se také pomylsnou ovečkou stáda.

Víte co?
Možná se mi trošku i stýskalo... Ne po té uspěchanosti, ale po životě. Zkrátka to tu proudí a cítíte to všude kolem sebe. Nejde se vyčlenit, jednou jste tu a v tom, pohltí vás to.. Aniž  byste chtěli.
Tento semestr má pro mne mnoho novinek v podobě nových předmětů. Včerejší den jsem měla pouze dva, z čehož jeden nový. Dnes mi odpadá konverzace z anglického jazyka a tak do
školy jedu až na 12.20. 
Vím, že to uteče... Ve čtvrtek už frčím domů. Budu muset ošulit jednu přednášku, potřebuji být na 17.00 u kadeřnice, těším se k ní jako snad nikdy. Většinou jsem měla pocit, že zase přijdu o kus vlasů, teď tam jdu s tím, že se těším, až se mi ozdraví, roztřepené konečky půjdou pryč a do vlasů se vrátí život, který jim teď po zimě trošku chybí.

                                                         

Ráda bych se ještě zmínila o úžasném víkendu, který jsem prožila. (Plácám z každého kousku něco, ale když já toho mám tolik na srdci, s čím se chci podělit).
V pátek jsem byla na dalším plese, nebyl špatný, ale hodně průměrný. Kolem 12té už jsem byla doma a vůbec jsem nelitovala brzkého návratu. Byl také ten Valentýn (neprožívám ho nějak vehementně, ale koho by nepotěšila nějaká ta pozornost). V sobotu byl výjimečný den... Měla jsem výročí se svou spřízněnou duší, láskou, oporou, princem... Nádherného půl roku. Ano, někdo možná kroutíte hlavou, že půl roku, co to je za výročí? Pro mě to bylo ale opravdu významné a je mi jedno, jestli to někomu přijde přehnané.
Své soukromí tu řešit nechci, o tom můj blog není, ale měla jsem potřebu se s tímto svěřit, nýbrž jsem moc šťastná a tak jsem se chtěla o své štěstí touto formou podělit.


                          

Tak, to mám zase upsanou náladu :) Už ale brzdím a budu končit. Aby vás z toho třeba nebolela hlava :)

Zajímalo by mě, jestli vás tyto kecací články baví, nebo nikoli :) 

Mějte všichni fajn den, usmívejte se, buďte pozitvní a mějte se rádi.

Kkiss

18 komentářů:

  1. Gratuluju k výročí! :) A moc hezký post, tyhle kecací jsou super! :-*

    OdpovědětVymazat
  2. kdy přiznáš že jsi lesba ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D :D a kdy ty prijdes na to, ze jsi nemocna ;D
      Jo a princove vetsinou byvaly zeny ;D jojo, vubec se s tebou nehodlam zahazovat ;P ;D

      Vymazat
  3. Já mám tyhle kecací články moc ráda, Andy! :) Jinak k tomu výročí, taky jsme teď slavili s přítelem půl roku - nejkrásnější půlrok v mém životě. Původně jsme neměli v plánu nic, stejně jako na Valentýna, ale jeden druhého jsme překvapili nějakou tou drobností :). Podle mě záleží na páru, když chtějí slavit každý den, ať slaví :) My si každý měsíc třeba "v ten náš den" koupíme vínko a užíváme si to :)).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Adrianko, mluvis mi z duse. Spousta lidi to nechape a krouti hlavou nad tim, proc to s pritelem slavime, vsak neni preci pul rok rok a takove ty blaboly. My jsme ale zamilovani, vnimame a prozivame to jinak a tim padem jsme si chteli udelat toho pul roku vyjimecnym a krasnym ( a potesit jeden druheho). Coz se povedlo :)
      Je krasne pripominat si kazdy mesic vas den D prijemne stravenym dnem/vecerem :) to se mi moc moc libi!

      Vymazat
  4. Gratulujem k výročiu s priateľom, ja s tým mojím oslavujem každý mesiac, takže ešte nie ste na tom tak zle ;-) mimochodom, ja si veľmi rada prečítam tieto tvoje ,,kecacie´´ články... Pekný deň :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ghih, Petrus, tak to jsem moc rada :) Jinak je krasne, ze si kazdy mesic dokazete zprijemnit a vzpomenout si :) A moc dekuji!

      Vymazat
  5. mě takové články rozhodně baví!

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný článek, Andrejko :) Takže jo - kecací články mě baví :)

    OdpovědětVymazat
  7. My slavili prvni mesic (pritel donesl ruzicku a meli jsme hezky den), potom jsme slavili 3 mesice (3 ruzicky donesl pritel), pul roku, to jsme sli do kina a udelali si hezkej den plus samozrejme pritel donesl 6 ruzicek :) na 9.mesic donesl uz jen jednu ruzicku, zrovna dnes mame 10.mesicu, snazime se vzdycky toho 18.byt spolu, ale bohuzel pritel je od vcerejska strasne nemocny a v horeckach, tak nam to poprve nevyslo :( ani nevim, proc jsou pro nas vyznamejsi ty vyroci po 3 mesicich :D ale mame to tak od zacatku :D na rocni vyroci planujeme soukromou virivku nebo neco v tom smyslu :) ... Jinak jsem rada, ze jsem na tvuj blog narazila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, tak to je krasne! Takovy romantik. Preji, at se brzy uzdravi a vy to treba prozijete dodatecne :-* ten plan k roku zni fantasticky, urco bych se rozmyslela nad necim podobnym <3

      Vymazat
  8. S byvalim priatelom sme si to pripominali kazdy mesiac skoro 4,5 roka takze nadhernych 54 mesiacov... Slavili sme len tie jubilejne ;) naposledy 4 roky na plazi v Italii, ale nejako, ci uz slovne alebo sms sme si to pripominali furt...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pani, to muselo byt krasne. My si to take pripominame, ale oslavili jsme si poradne az ted toho pulroka :) take bych se rada dostala na tak krasne cislo a treba peknou dovcu k vyroci.

      Vymazat

Vaše komentáře mě nesmírně těší =o*