pátek 28. února 2014

Příběh života - Šťastný konec

Je tu pátek a já se probouzím opět ve své posteli.

Kdybych teď byla v Praze, už by mě z ní tahalo sluníčko, které by určitě zářilo na modré obloze.. Tady tomu tak ale nevypadá.
Pojďme si proto shrnout další týden v Praze, ani nevím kde začít, ale asi to bude tím nejsilnějším zážitkem, který nebyl zrovna pěkným...

V pondělí jsem ve škole měla jen dvě hodiny a jakmile jsem skončila, vydala jsem se na autobus. Jak tak jdu, telefonuji se spolužačkou a koukám na auta projíždějící ve třech pruzích kolem mě...
Z ničeho nic vidím, jak nějaký menší pejsek asi 100 metrů ode mě vbíhá do silnice, prokličkuje první pruh a jakmile se dostává do prostředního, srazí ho bokem auto a on letí pryč a upadá a je v nehybnosti...¨
V tom okamžiku jsem dostala šok, přestala mluvit do telefonu a propadla v pláč. Kamarádka se ptala, co se stalo, nebyla jsem téměř schopná promluvit a jen prohodila, že srazili pejska, že musím končit..
Jak srab jsem se musela vrátit za nejbližší roh, abych na silnici neviděla a tam jsem pokračovala ve svém záchvatu breku.. Bylo mi šíleně.. Žaludek jsem měla rázem jak na vodě a měla to před očima. Nebyla jsem schopná se podívat, co se tam děje, ale jen jsem viděla, že celá hromada aut brzdí a začíná troubit, nýbrž se provoz zpomalil. Vyslala jsem za roh K., která se šla podívat, jak situace vypadá. Představte si, že nejprve toho chudáka pejska objížděli a nikoho nenapadlo zastavit třeba a přenést ho na chodník!!! TEN, co ho SRAZIL, okamžitě samosebou ujel. Ano, pejsek mu tam vběhl, ale není snad jeho povinnost ZASTAVIT a zjistit situaci? To už jsou lidé opravdu takové ZRŮDY???
K. mi po chvilce oznámila, že už tam není a můžeme tedy pokračovat cestou k autobusu. Do toho mi volá spolužačka, které jsem hovor přerušila, jak to vypadá a že má nějaké číslo na veterinární pohotovost, že mi ho může napsat. Sotva jsem mohla mluvit, natož abych volala záchranku a navíc už jsem tam pejska ani neviděla, tak jsem jí řekla, že ať mi ho pošle, ale asi nebude třeba a že nejsem schopná.
Cítila jsem se jako srab... nebyla bych schopná tomu pejskovi jít ani pomoc, nic.. Prostě mé tělo zachvátil šok, brek, lítost a tím jsem měla svázané ruce...
Jak tak jdeme podél silnice, K. zahlédla přes silnici na chodníku hlouček lidí a mezi nimi ležícího pejska... Nemohla jsem se nepodívat, ale o to ve větší pláč jsem propukla...
Leželo tam jeho bezvládné tělíčko a bylo nehybné. Pomyslela jsem na nejhorší a proklínala řidiče, kteří tam ROZHODNĚ NEJEZDÍ 50.
Za pár minut mi volá opět spolužačka, že je na místě, kde je hlouček lidí a že s pejskem jedou na veterinu - tedy nějaká paní, co neměla strach, vkročila do jedoucí vozovky, zastavila provoz a pejska přenesla na silnici. Sice prý byla také v šoku a celá se klepala, ale nevzdala to. Pejsek tedy žil!!!!
Má spolužačka mi zhruba za hodinu volala znovu, že se tam jela podívat a že pejska - byla to holčička - žije a měla by být v pořádku. Musela podstoupit nějakou operaci, měla nateklé očičko a krvácela trošku z tlamičky, jak silný byl náraz...
Strašně se mi vnitřně ulevilo, nýbrž mi na prsou leželo strašlivé břímě.. Sice jsem nebyla přímo u toho, ale i kdybych byla, nebyla bych schopná cokoliv udělat. Sama jsem nechápala, jak moc mě to sebralo. Jiní by se možná řekli, no jo, stává se, nějaký zaběhlý pejsek - neměl totiž páníčka a jak byl zmatený, tak asi chtěl přeběhnout silnici - ale já jsem asi citlivější a tak mě to naprosto porazilo.
Večer jsem dostala první fotku už probuzené krásky.....


Okamžitě jsme po sociálních sítích začali sdílet fotografii v naději, že se najde páníček...
Trvalo dva dny, ale nenašel se... Chtěla se ho ujmout má spolužačka, která byla nakonec u toho, ale jelikož už má sama dva pejsky - kluky, nakonec se to nepodařilo. Ale díky jejím známým našla Princezna - jak ji pojmenovala nová rodina - páníčka =)


Ještě teď mi poskakuje srdce štěstím, že tento příběh měl dobrý konec...
V duchu se jí stále omlouvám zato, že jsem nedokázala jakkoliv pomoc a přeji ji v jejím psím životě už jen to nejkrásnější!!

kkiss

19 komentářů:

  1. Totálne si ma rozplakala :( Je to fakt smutné, že sú taký vodiči, ktorý ani nezastavia. Aj keď chcem veriť tomu, že ak by sa niečo také stalo mne, že by som ihneď utekala na pomoc, nemôžem to s istotou vedieť. Človek je v takej situácii fakt vo veľkom šoku, takže sa ti ani nečudujem. Som rada, že je psíček v poriadku ;)
    http://bynicka.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc mě mrzí, že musela ukápnout nějaká ta slza, ale vše dobře dopadlo =) A to je důležité.

      Vymazat
  2. Ježiši chudinka :(( Naši maj pejska a my s přítelem také, takže k nim mám obrovský cit. Tohle může udělat opravdu jenom hovado!
    Nesnáším takovéhle lidi, ještě když řeknou "je to jenom pes" pro mě je teda pes víc než jen "jenom" ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Romanko, mám to se zvířátky globálně úplně stejně, nechápu toho řidiče, jak jen mohl ujet!!!!

      Vymazat
  3. Mám slzy na krajíčku :( Milujem zvieratá a takéto príbehy ma dojímajú. Je však smutné, že toto nie je ojedinelý prípad, ale že sa to stáva bežne. A bohužiaľ, nie každý prípad má takýto šťastný koniec :( Nemusíš sa trápiť nad tým, že si nemala silu situáciu riešiť, je pochopiteľné, že si bola v šoku. Hlavné je, že psík prežil a ešte viac, našiel si domov :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím souhlasit, že to bohužel není ojedinělé, ba naopak a je to velice smutné =(
      Asi máš pravdu, nemohla jsem tušit, jak na takovou situaci budu reagovat a třeba teď vím do budoucna a byla bych možná schopná něčeho víc...

      Vymazat
  4. Asi bych se zachovala uplně stejně beruš, taky jsem děsná citlivka a na nic než rozplakání se bych se nezmohla. Mě tozbrečí i v tv když ukazujou že zas někdo týrá mebo se chová špatně ke zvířatům. Je ale super že se najdou i odvážní a hodní lidi jako byla tahle paní a ještě víc super je že Princezna má teď domov a vše dobře dopadlo!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Jenom jeste dopisu ze bych se zachovala stejne jako ty, ne jako ten ridic- spatne jsem to napsala predtim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, tak to jsme dvě.. Úplně mě to dostalo... Přesně tak, já už mám pomalu zákaz od přítele na takové televizní záběry koukat, protože pak bulím ještě půl hodiny =(
      Hodní lidé ještě jsou, díky zato !!

      Vymazat
  6. Tak já ti úplně rozumím, jaké pocity jsi měla... byla jsem u toho, když nějaká ženská, která jela jako ho.... srazila kočku a ujela. Podívala se jen do zpětného zrcátka, co že se to vlastně stalo, a šlápla hned na plyn. Bohužel ale neměla štěstí jako Princezna. Nebylo jí pomoci, akorát jsem k ní došla, a uviděla ji naposledy vydechnout, ten pohled mi uvízl v paměti navěky. :(((( Sama mám doma kočku, takže mě to dost sebralo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. TYVADO.... To bych asi nedala.. Muselo to být naprosto strašné a soucítím s Tebou zpětně v té hrozné situaci =((( Věř mi, že se dokáži vcítit do Tebe a toho obrázku, také bych ho ze sebe nedokázala jen tak dostat... A tím spíš, když máš kočičku doma.. Já mám taky kočičku, ale jsem citlivá, ať jde o jakékoliv zvířátko a tyhle nešťastné události....

      Vymazat
  7. Při čtení sem měla slzu na krajíčku ... V dnešní době je hnus jak se lidi chovaj.Myslím,že lidi si prohodili role se zvířatama.Ty se o sebe staraj v nouzi.Lidi ne.Ať se Princezně daří :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc mrzí, ale bohužel to bylo opravdu strašné, ale o to lepší konec. Chovají se děsně... Pár hodných se ještě najde, ale jinak je nechápu.. Co by řidiči udělalo, kdyby alespoň zastavil provoz a přenesl ho na chodník mimo silnici...
      Jinak děkuji, budu se na ni informovat =)

      Vymazat
  8. Krásne si to napísala. Spolužiačka je skvelý človek za to, že chcela tak pomôcť a mala záujem sa psíka ujať. Držím mu moc palce, nech je spokojný a nech sa mu žije už len dobre :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Leni. Muselo to jít ze mě ven, byl to skutečně šok.
      Děkuji za Princeznu =)

      Vymazat
  9. nedávnou nám s mamkou vběhl do silnice pes, ale naštěstí zase zaběhl, protože v protisměru jelo auto. dlouho jsem si pokládala otázku, co by člověk v takové situaci dělal, hlavně myslím jako nevědomě, po stránce pudů. jestli by prostě riskoval srážku nebo nezbylo nic jiného než srazit toho psa. jsem ráda, že Princezna dopadla takhle a přeju jí spoustu šťastných dní. jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Princezna alespon našla novou rodinu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baruš, jsem moc ráda, že k této situaci u Tebe nedošlo.. Věřím, že i za volantem se nedá odhadnout chování a případný dopad situace.. To naprosto chápu... Člověk nikdy neví, jak se v takové nenadálé situaci zachová a jak se k tomu postaví.. Jestli riskovat život sebe, či jiného tvorečka..
      Moc děkuji za Princeznu a máš pravdu, tady tomu tak opravdu bylo =)

      Vymazat
  10. Tak tyhle slova mě dostaly :-(...slzičky ukáply.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě mrzí, Denisko =( Ale snad jsi se na konci aspoň trošku usmívala =)

      Vymazat

Vaše komentáře mě nesmírně těší =o*