Bang Bang

Jak už název napovídá...

..budeme se dnes bavit o zbraních a střílení.

Naskytla se mi jedinečná možnost a to zkusit si jít zastřílet. Většina z vás určitě střílela například na pouti ze vzduchovky, proto jsem si říkala, že jsem zvědavá, jak velký může být mezi tím rozdíl.

K dispozici na vyzkoušení jsem měla dohromady 4 zbraně. Jednou z nich byla pistole ráže 9mm - známá především jako devítka (střílel s ní například Simir v Kobře 11). Dále se jednalo o pušky a to brokovnici, kulovnici a kulobrok.

Pro bližší představu zde mám jejich fotografie:

Devítka

Brokovnice

Kulovnice

Kulobrok

Jako první jsem měla začít střílet ze stříbrné krásky, tedy devítky.. Nejdřív mi byl ukázán postoj, držení zbraně.. Poté nabití, zajištění a odjištění zbraně a pak následovala názorná ukázka... "Baaaaaang"....

Myslela jsem, že upadnu.. Zvuk rány byl velice vysoký, takže mé uši byly ochromeny a po celkem dlouho dobu ještě od rány v nich silně pískalo..

Než jsem si zbraň vzala do ruky sama, poprosila jsem ještě o jednu ukázku. Mimochodem bych měla říct, že se střílelo na papírový "terč" a plechovky - jednu větší a jednu menší. Vzdálenost se střídala, ale počáteční mohla být tak 20 metrů.

Druhá rána ve mně vybudovala snad ještě větší respekt než ta první, mimoto jsem se zaměřila u druhého výstřelu na postavení těla a nemohlo mi uniknout, jak ta stříbrná kráska kope - že vám potom, co výstřel vyjde cuknou ruce..

Byla jsem na řadě já. Nejprve jsem dostala do rukou pistoli bez nábojů a učila jsem se ji správně podepřít a zvolit pevný postoj. Pistole byla sama o sobě celkem těžká, ale s tím jsem počítala, už jednou v životě jsem držela zbraň tohoto typu a také bez nábojů. Když jsem prošla školením držení a vlastního postoje, byla mi zbraň nabita.. Nebyla to nijak velká změna, ale znatelně ztěžkla v ruce. Jelikož jsem si stále nebyla jistá, že jsem připravená vystřelit, zkoušela jsem si svůj postoj a míření s již nabitou zbraní. Ruce se mi strašně třásly. Byla hrozná zima, ale spíš jejich třas způsobovala váha zbraně a také má nervozita. 

Když jsem byla odhodlána vystřelit, byla jsem upozorněná, že mám spoušť stiskávat velice pomalu a že výstřel mě musí - a taky PŘEKVAPÍ. To mě vyděsilo společně s dodatkem, že zbraň "kope", proto je nutné mít pevné držení a postoj.

Srdce mi bušilo jako o závod.. Nebyla jsem si jistá svou připraveností.. Nakonec jsem se přeci jen odhodlala a odjistila ji... Natáhla jsem ruce před sebe, postavila jsem se jak nejpevněji jsem mohla a začala jsem lehounce stláčela ukazováčkem spoušť... 

Těch několik sekund bylo strašných, pomalu se mi ukazováček blížil do polohy "nadoraz" a stále nic a najednou... BANG!!! Vyletěla rána, mé ruce cukly v zápěstí směrem ke mně a mé uši ochromil zničující pískot..

Málem jsem si sedla na prdel... Srdce jsem měla až v krku a bušilo snad ještě více než předtím. Byla jsem vybídnuta k ještě jednomu výstřelu (jelikož mi zbýval ještě jeden náboj).

Moc dlouho jsem o tom raději nepřemýšlela a napřáhla jsem ruce znova, postavila se, zamířila a .... VÝSTŘEL!! ........Trefila jsem cíl - ten největší - terč z kartonu.

Nemohla jsem mluvit, byla jsem oněmělá, ani ne tím, že jsem se trefila, ale spíš tím pocitem, který se ve mně mísil z toho, že jsem vystřelila ze zbraně.. Nebyla to žádná legrace.. Na řadu měla přijít jedna z pušek. První jsem si zkusila podržet brokovnici.. Byla neskutečně těžká a to jsem si myslela, že po té devítce už mě ta tíha nepřekvapí, tím spíš, že se pušky drží oběma rukama (tedy stejně jako devítka) ale v jiném postavení, které mi přišlo stabilnější.. Ale on omyl. Puška mi vůbec nesedla, měla jsem si ji opřít v oblasti ramene a dát si ji co nejvýše, aby mi tam krásně padla a našla si jakýsi žlábek -  to proto, že při výstřelu hodně kope. To mě děsilo, jelikož mi stačila ona devítka, která mi málem urvala ruce ze zápěstí (nervozita dělá své a zima mi zrovna v pevném držení také nepomáhala). Zkusila jsem si s nenabitou pistolí několikrát zamířit a poté jsem si nechala ukázat opět dva výstřely.

Když jsem viděla, co zbraň udělala se statným tělem muže, se kterým znatelně hodila a slyšela jiných druh rány (mimochodem snad ještě horší a pronikavější než u devítky - i když nepištěly mi z ní uši), dostala jsem obrovský respekt a zároveň strach, že nebudu schopná ji udržet a ještě mi vypadne, no honilo se mi hlavou strašně množství věcí a já svůj výstřel s ní vzdala..

Šlo se na kulovnici.. Ta jediná měla zaměřovák (u jiných zbraní si zaměřujete cíl dle zobáčku na konci pistole) u této jediné byla zjednodušeně řečeno - lupa, která vám přibližovala na obrovskou vzdálenost, takže ji myslivci hodně používají při lovu zvěře, když se k ní nemohou dostat tak blízko, jak by bylo třeba.

Do ruky již seděla lépe, avšak jsem měla opět ohromný problém s jejím držením, nedokázala jsem ji udržet v dostatečně výšce, abych s ní zaměřila jeden ze tří terčů. Mé ruce tu tíhu nezvládaly a tak jsem se vzdala střelby a opět se jen podívala na to "jak se to s ní dělá". Rána po výstřelu byla obdobná co u brokovnice a kopala obstojně...

Poslední zbraní byl kulobrok. Již z názvu je patrné, že byla na dva druhy náboje. Nejprve mi byla opět představena a předvedena - jak se nabíjí, odjišťuje, zajišťuje... V ruce mi seděla asi nejlépe svou délkou a její váha se také dala celkem ustát. Přesto jsem byla posera a vzdala se střelby i z této zbraně.

Nakonec jsem se vrátila k devítce, ze které jsem si ještě dvakrát vystřelila...

Nikdy bych nevěřila, co se mnou tato střelba udělá. Vybudovala ve mně ohromný respekt a také obdiv k lidem, kteří se zbraněmi jakéhokoliv druhu umí zacházet a trefit cíl. Zkušenost to byla nad zlato a já doufám, že se třeba někdy v budoucnu odhodlám a přeci jen si ze zbytku zbraní budu schopna vystřelit - bude-li ještě příležitost...

Co vy a zbraně? Máte s nimi nějaké zkušenosti? Šli byste si střelbu vyzkoušet, kdybyste měli možnost?

Již zítra účesy, snad se vám budou líbit =)

kkiss =*